Kounicovský dům čp. 100 v Berkově ulici v České Lípě byl v těch časech solnicí i skladem tabákovým a odtud šly produkty drobným obchodníkům. V 19. století přešla abalda do domu čp. 5 pod náměstí, kde odpradávna žila bankéřská rodina Sommerů. Jejich dům byl velmi pevný a přitom byl známý svým pohostinstvím. Vlivná rodina hostila na začátku 19. století jednoho z ruských velících důstojníků protinapoleonských vojsk a na konci století zde pobýval arcivévoda František Ferdinand d Este. Sommerové zasedali na radnici, ale nikdy nebyli na místě starostů.
Drobný prodej tabáku byl také označován slovem abalda, zatímco slovo trafika znamenalo prostor pro drobný obchod, vlastně kupecký krám. V rakouské říši bylo toto označení využito výhradně pro prodej tabáku. Každá trafika byla označena říšským orlem. Za první republiky byl v České Lípě každý obchod s tabákem ověnčen cedulí se státním znakem trafik, z nich české majitele měla Kaderova trafika na Slovance, Koznárova na Kopečku a Macounova v Dubické ulici. Samá místa s koncentrací Čechů ve městě. Po trafikantovi Karlu Prokópiovi (1889 - asi 1971), původně z Bělé pod Bezdězem, který byl nájemcem trafiky na hlavním nádraží, zbyla vojenská čepice s kokardou, když si v osmnáctém roce strhl „Frantíka“ a demonstrativně se tak přihlásil k republice. Dodnes je uložena v muzeu.
Tabák náležel ke zboží s oblibou pašovanému. Na druhé straně hranic byl vždy levnější. Za první světové války byla o něj nouze i zde. Kouření bramborové natě bylo kuřákům odporné. Chabé dávky tabáku se nastavovaly mařinkou vonnou nebo listy podbělu. V obou případech bylo aroma voňavější než v oblíbené tabákové směsi „Kaisermischung“.
Vesnice nejvíce spojená s kuřáckou zálibou byly Volfartice. Mnoho zdejších lidí se živilo soustružením cigaretových špiček z rohu. Faktoři dodávali soustružníkům paroží a odměřovali jim předem počet výrobků, které měli v termínu odevzdat.