ARBES

Archiv
Verze pro tisk |

Představitele české klasické literatury potkal typický osud školské látky - propadl u veřejnosti a stal se nezajímavým. Někteří souputníci se ale nečekaně vynořují ze zapomnění, třeba Erben s Kyticí. Jakub Arbes /1840 - 1914) je v dějinách České Lípy typickou postavou politického vězně. Byl zde držen třináct měsíců a odpykal si pět sečtených trestů za tiskové delikty. V 19. století to bylo provinění výsostně politické. Podle svého vlastního přiznání byl více než stokrát policejně vyšetřován, několikrát uvězněn, pokutován i osvobozen. V tomto směru drží primát mezi českými spisovateli a pouze moderní disidenti ho předběhli délkou svých trestů. Také místní žalář nebyl tak smutný, protože tu měl své knihy, krmil žalářníkova kocoura, pil místní pivo a hlavně psal, takže se z novináře stal spisovatelem.

Arbesova Česká Lípa se v letech 1960 - 1974 stala jediným setkáním místní a pražské inteligence, které nebylo založeno na principu ideologické konference, nýbrž učinilo mnohostranného Arbesa východiskem zajímavých úvah a rozmluv.

Arbesovy spisy nikdy nebyly vydány ve svém celku. Poslední pokus rozvržený do šedesáti svazků začal vycházet v roce 1940 a skončil 39. svazkem v roce 1979. Díla typu Slasti a strasti pražské policie a Pláč koruny české si netroufl vydat žádný režim. Arbes šel policii a politice příliš pod kůži. Konečně první z obou spisů ani nedokončil, protože ho k tomu nakonec přemluvil místodržitel hrabě Thun, aby toho zkrátka nechal.
Ještě jeden stesk. Pro vězeňské dopisy z České Lípy se dosud nenašel nakladatel. Arbesova deska z památného Arbesa, kde spisovatel vyslechl rozsudky, byla ukradena a jen náhodou byla zadržena ve sběrně. Město si muselo svůj majetek ze sběrny vykoupit za tři tisíce Kč. Arbesi, vrať se nám zpět!

Nahoru