Dnes je 03. 10. 2024
svátek má Bohumil

Byl bych rád, kdyby lidem nescházela disciplína

Archiv

Polsko, Německo, Velká Británie, Rusko, Španělsko, Rumunsko, Japonsko, Lotyšsko, USA - to jsou jen některá z míst, odkud byly do České Lípy dovezeny vavříny. Neuběhne měsíc, aby se úspěchy klubu neobjevily v novinách, neuběhne rok, aby někdo z klubu nestál na nejvyšších stupních v anketě Sportovec Českolipska.


Pane Znamenáčku, noviny jsou pravidelně zahrnovány tiskovými zprávami o vašich úspěších a úspěších členů vašeho sportovního klubu. Domnívám se, že běžný sportovní fanoušek dokáže posoudit, jestli je lepší, když jeho oblíbené fotbalové mužstvo zvítězí v Českém poháru anebo v Lize mistrů. O karate to však neplatí. Dokázal byste našim čtenářům prozradit, co vy sám považujete za největší sportovní úspěch ve své kariéře?


Za velký životní úspěch už považuji fakt, že jsem vůbec karate začal. Poprvé jsem se s tímto uměním seznámil v roce 1982 v Duchcově, pokračoval jsem v Ústí nad Labem. Sportovní úspěch je často hodnocen počtem medailí. U mě je to sbírka zlatých, stříbrných a bronzových medailí z mistrovství světa, Evropy i České republiky. Za velký úspěch považuji i přetransformování všech svých zkušeností do trenérské práce.


Co považujete za největší úspěch svého svěřence?


Největším úspěchem pro mě je, že moji svěřenci vydrží cvičit a baví je to. Medaile se dá snadněji získat, když je harmonie mezi trenérem a svěřencem a oba mají chuť cvičit. Samozřejmě si vážím zisku titulu Mistra světa z Las Vegas ve Spojených státech v minulém roce.


Vy jste začínal s karate v období, kdy ještě neprožívalo takový boom. Co vás k němu přivedlo?


Začínal jsem v době, kdy na trhu nebyla žádná odborná literatura a nedalo se ani hovořit o trenérské kvalitě. Ale byla chuť získávat informace. To nás k té kvalitě dovedlo. Mě konkrétně ke karate přivedl kamarád. Ten o něm však více povídal, než pro něj udělal. Mě zajímala hlavně podstata. Dnes jsem mu vděčný, jelikož mi našel začátek cesty k mému karate.


Jaký myslíte, že byste byl bez karate?


Asi stejný, jen možná trochu duševně chudší. Narodil jsem se ve znamení raka a věřím tomu, že kdyby nebylo karate, našel bych si jiný zájem a dotáhl to do konce. Jsem ale rád, že to je karate. V tomto stadiu bych byl bez karate, jak to říct co nejpřesněji - prostě mrzutej.


Předpokládám, že karate vás ovlivňuje i mimo tělocvičnu. Co všechno vám karate do života dalo? Máte pocit, že vám i něco vzalo?


Kdo bere karate dost vážně, musí ho jistě ovlivňovat i mimo Dojo (tělocvičnu). Karate se vám dostane pod kůži, jelikož jsou zde jasná pravidla, která se musí respektovat. Je to takzvaný KODEX karateky. Kdo nepřistoupí na tato pravidla, tak zpravidla sám odchází. Ti “silní” vydrží. Dalo mi ponaučení, chování, respekt, úctu a pokoru. To by měly být v lidské společnosti normální vlastnosti. Karate mi vzalo jen to, co si vyžadovalo.


Co vás přivedlo na myšlenku založit si svůj vlastní (předpokládám, že v mnoha směrech úspěšný) klub karate?


V České Lípě jsem zakládal klub jako poslední. Chtěl jsem šířit karate trochu jinak než ostatní. Nemělo být zaměřeno jen na sportovní stránku. Chtěl jsem jít do hloubky a do historie, prostě dělat tradiční formu. Sportovní karate je velice chudé. Máme v klubu svěřence, kteří mají kvalitní techniku, ale nechtějí závodit. Jiní jsou soutěživí. Všechny musíme respektovat.


Máte i nějaké  jiné koníčky?


Mám jich mnoho, ale některé nedělám již intenzivně - windsurfing, lyžování, jízda na kole, plavání a lenošení.


Jak jste na tom s neřestmi - působíte velmi disciplinovaným dojmem. I můj syn, který váš klub rok navštěvoval, o vás mluvil jako o postavě skoro božské?


Velice pěkný kompliment. Já doufám, že našim žákům vždy něco dobrého zůstane pod kůží, i když u nás cvičí krátkou dobu. To je cílem karate. Neřesti mám jako každý jiný, ale mám rád disciplínu. Byl bych rád, kdyby lidem nescházela. Pro kvalitu věci je to nutné.


Je to záměr vyplývající prostě z karate, anebo to ve vás bylo vždycky?


Bylo to ve mně a karate to potvrdilo. Karate, když se nebude provozovat bez disciplíny, není karate.


Co vaše politická kariéra? Ukončil jste ji prostě z časových důvodů, anebo jste nechtěl, aby byla spojována s kariérou sportovní, která je bezesporu vnímána méně kontroverzně?


Náš klub tím strádal. Byl jsem “politikem” v čase, kdy bylo mnoho změn. Mimořádná zasedání mi znemožňovala trénovat svěřence. Proto jsem odstoupil. Pokud někdo vnímal situaci jinak, nemám důvod mu to vyvracet. Jsou přátelé, kteří mě dokonale znají, a to je pro mě důležité. Jen by se měl každý podívat do svého nitra.


Můžete nám prozradit něco ze svých plánů do budoucna?


Plány jsou velké, ale v některých směrech neuskutečnitelné. Já jdu po cestě, kterou jsem si vyšlapal. To znamená, že budu pokračovat ve výuce a rozvíjet školu karate Sport Relax, budu sjednocovat cvičení a učit lidi karate milovat. Chci obhajovat tituly Mistra světa.  …


----- 


Pavlu Znamenáčkovi je 40 let, bydlí v České Lípě, ale jeho rodištěm je Most. Jak sám tvrdí, je šťastně ženatý s manželkou Karinou, která je instruktorkou aerobiku. Spolu mají dceru Barborku. Provozuje úspěšný karate klub SPORT RELAX, který má působnost v Děčíně, Teplicích, České Kamenici a Varnsdorfu. Sám je několikanásobným Mistrem republiky, Evropy i světa v karate.


-----


Rozhovor vznikl v roce 2004 a nyní jej uveřejňujeme především kvůli anketě Osobnost Českolipska, v níž Pavel Znamenáček postoupil do dalšího kola. Chceme blíže představit co nejvíce osobností. Děkujeme firmě Datron, která si rozhovor objednala, za souhlas k uveřejnění.