Na inscenaci Spalovač mrtvol ostravského Divadla Petra Bezruče, který se stal prologem 41. Ročníku Českolipského divadelního podzimu, se podílela mladá dramaturgyně Kateřina Menclerová. Autorka tohoto rozhovoru měla tu čest účastnit se dvouletého semináře s touto dámou na festivalu Jiráskův Hronov a letošní festival využila k rozhovoru o tom, jak se ke spolupráci Kateřina dostala, o čem podle ní inscenace je a v čem je Spalovač mrtvol aktuální pro dnešní dobu. Vzhledem k tomu, že autorku rozhovoru pojí ke zpovídané vřelý poloprofesionální vztah, čtenář jistě promine, že zůstane v rozhovoru u tykání.
Katko, jak ses ke spolupráci na inscenaci Spalovač mrtvol dostala?
S nabídkou zdramatizovat novelu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol mě oslovila umělecká šéfka Bezručů Janka Ryšánek Schmiedtová, která už věděla, že inscenaci bude režírovat režisér Jakub Nvota. Mně nabídla práci na dramatizaci a následně pak i dramaturgii vznikající inscenace.
Je běžné, že dramatizátor má potom možnost pracovat i jako dramaturg inscenace?
Dějí se oba případy. To znamená, že se osloví konkrétní autor jenom na napsání textu a pak dramaturgii dělá někdo jiný, ale častý (a možná i obvyklejší) je ten případ, že autor dramatizace pak dělá i dramaturgii inscenace.
A víš, proč si Spalovače mrtvol u Bezručů vybrali?
Řekla bych, že hlavní důvody byly tři. V prvé řadě to měla být úloha přímo pro Norberta Lichého (představitel hlavní role Karla Kopfrkingla, pozn. red). Ne kvůli jeho fyzické podobnosti s Rudolfem Hrušínským, ale spíš proto, že je pan Lichý schopen tak nelehkou úlohu zvládnout, že je schopen vládnout složitým textem a zároveň plasticky ztvárnit jemné nuance, jimiž je třeba postavu pana Kopfrkingla zkonkrétnit. Dalším – neméně důležitým – důvodem je skutečnost, že Fuksův Spalovač promlouvá o tématech, která jsou dnes (bohužel) aktuální. A nakonec, člověk vždycky volí titul ve vztahu k režisérovi, se kterým chce pracovat. Takže si myslím, že podstatné při výběru bylo také to, že Jakub Nvota a jeho režijní jazyk jdou dohromady s předlohou.
Mluvila jsi ještě před tím, než jsi začala text k inscenaci psát, s režisérem? Dal ti třeba nějaké zadání, konkrétní představu?
Ano, mluvila jsem s ním, ale žádné zadání mi nedával. Spíš jsme se bavili o tématu a o tom, jak budeme text interpretovat. Na tom jsme se dohodli a myslím, že konkrétní prostředky režisér volil až poté, co byl text na světě.
Znala jsi Spalovače před tím, než jsi jej začala psát?
Jasně. Četla jsem novelu a viděla film.
Dařilo se ti během psaní oprostit se od filmu Juraje Herze, který je svým způsobem kultovní?
Ano, film zanechá hluboký dojem v každém, kdo jej vidí, a já nejsem výjimkou. Ale pro mě byla klíčová novela. A když jsem si ji znovu přečetla, samozřejmě v kontextu naší současnosti a v kontextu toho, jak uvažuji o věcech kolem sebe, tak mi z toho začala lézt trošku jiná témata, než jsou zdůrazňována ve filmu. Tím pádem se mi začala okamžitě formovat trošku jiná interpretace textu, příběhu a postavy, než je ve filmu. Takže jsem jej násilím vytěsňovat nemusela. Filmové řešení jednotlivých situací mi při psaní v hlavě překvapivě téměř nenaskakovalo. Zkrátka já jsem už od začátku chtěla příběh Karla Kopfrkingla interpretovat trochu jinak, než je ve filmu.
A když už jsme to trošku nakously, v čem si myslíš, že je Spalovač mrtvol aktuální pro dnešní dobu?
Pro mě je příběh Karla Kopfrkingla příběhem člověka, který by mohl být spokojený, protože mu nejsou v životě kladeny žádné velké překážky, má rodinu, má práci. A všechno to vypadá tak, že by to mohl být i naplněný život. Ale on přitom trpí pocity méněcennosti a frustrace a zároveň v sobě má určité velikášství. To velikášství je v tom, jak se vyjadřuje, a v tom, co nám (a ostatním postavám) o sobě říká.
Cítíme, že by si chtěl připadat výjimečný. Ale sám ví, že výjimečný není. A právě z napětí mezi touhou vynikat a být něco víc a mezi tou frustrací, že takový není a neumí se k tomu žádným způsobem sám dostat, tak právě z tohoto napětí postava pana Kopfrkingla vyrůstá.
To by však samo o sobě nebyl takový problém, kdyby takový člověk měl nějaké pevné morální hodnoty. Ale ty u Kopfrkingla skutečně nenajdeme. Je to člověk bez jakéhokoli žebříčku hodnot, díky kterému by věděl, co je správné a co špatné. Navíc zcela nekriticky přejímá názory a postoje lidí kolem sebe a ty si potom bere za své, je to taková houba nasávající názory a postoje druhých. A toto je strašně zrádné. Tím vším se takový člověk stává velmi zneužitelným.
Pro mě je tedy optikou dneška Spalovač mrtvol více studií tohoto charakteru než pouhou kritikou jedné ideologie. O fašistickou ideologii samu tu jde až v druhé řadě – Karel Kopfrkingl by se svou povahou byl zneužitelný i dalšími režimy. Je ale samozřejmě zarážející a zneklidňující, jak moc je nám „argumentace“ nacistické ideologie povědomá. V tom, co zachytil Fuks v postavě nacisty Reinkeho, je slyšet ozvěny různých nenávistných komentářů, které se bohužel ozývají i dnes. A nejednou jsou to – stejně jako u Kopfrkingla – jen „pravdy“ převzaté z médií či od jiných „autorit“ a „vzorů“.
A o to ti šlo, zachytit právě toto ve tvém textu?
Ano. Šlo mi o to zachytit vývoj toho, co se stane, když takový člověk potká někoho, kdo si jeho zneužitelnost uvědomí a začne toho využívat.
Měla jsi možnost po zhlédnutí představení mluvit s diváky? Ptala ses, co je pro ně nejdůležitější?
Názor diváka mě samozřejmě zajímá. Ale nechodím mezi lidmi, které neznám, a nedělám anketu. Ale ráda třeba stojím v řadě na šatnu mezi lidmi a poslouchám, co si říkají. O zpětnou vazbu stojím. Ale spíš se ptám známých, kteří na představení byli.
Máš nějakou shodu mezi tím, co jsi chtěla napsat, a tím, co diváci v inscenaci čtou?
Mluvila jsem s pár známými, o čem pro ně ten příběh byl, a často mluvili o těch kategoriích, o kterých jsem před chvilkou mluvila já. Takže shodu jsem měla. Neříkám, že se všemi diváky, ale někdo to skutečně pochopil tak, jak jsme to s režisérem zamýšleli (smích).
Za ten rok, co se inscenace hraje (premiéru měl Spalovač mrtvol v Divadle Petra Bezruče 23. září 2016), změnila se ta inscenace nějak?
Inscenace se časem přirozeně vyvíjí. To je osud všech inscenací, že se proměňují v čase. Myslím, že se trochu proměňuje ztvárnění všech postav. Ale každý herec to má jinak. Jiné je to samozřejmě u těch, kdo ztvárňují menší postavy, o nichž toho z textu moc nevíme, a jiné u pana Lichého v titulní roli.
A když by ses ohlédla zpátky, udělala bys něco jinak?
To je velmi zrádná otázka. Odpověděla bych ano, a to u každé inscenace, kterou jsem kdy dělala. Je to prostě proto, že jsem velmi kritická ke své práci, nehodnotím tím teď rozhodně tu inscenaci samu ani práci všech ostatních. Nemyslím si ale, že bych udělala něco zásadně jinak, to rozhodně ne.
Čekala jsi, že se bude o ostravském Spalovači tolik mluvit ve smyslu toho, že se podařilo něco výjimečného (Norbert Lichý byl např. nominován na Cenu divadelní kritiky za rok 2016)?
Já jsem samozřejmě slyšela pozitivní i negativní komentáře k inscenaci. Pokud převažují ty pozitivní, tak je člověk rád. Zda jsem to čekala? Neumím na to asi odpovědět. Já vždycky do poslední chvíle kopu za to, aby ta inscenace dopadla co nejlépe. Dělám vše pro to, abych si za ní mohla co nejvíc stát. Abych byla přesvědčena o tom, že bude promlouvat k současnému divákovi, že nese konkrétní výpověď. A že i po formální stránce jsme udělali, co jsme v danou chvíli mohli. V člověku se pere mnoho nadějí i obav, zda to bude fungovat. Takže abych týden před premiérou založila ruce a řekla si „tyjo, tak to bude pecka“, tak to se mi nikdy nestalo (smích).
Od letošní divadelní sezóny budeš působit v Divadle Petra Bezruče v Ostravě nově jako dramaturg. Můžeš prozradit, co chystáte nového?
Chystáme pět nových inscenací. Nyní probíhají zkoušky se slovenským režisérem Mariánem Amslerem, který u nás chystá inscenaci podle trilogie Agoty Kristofové Velký sešit. Což je příběh z války o dvou bratrech a o tom, jak válka formuje jejich osobnosti. To je takový krutý, drsný příběh. Pak budeme mít komedii od Larse von Triera Kdo je tady ředitel? Pak se pokusíme o přepis dvou klasik, jedné české, a to Maryši, a jeden přepis románu Guye de Maupassanta Miláček. Sezonu uzavřeme autorskou inscenací Braňa Holička z prostředí internetu a diskusních fór.
Spalovač mrtvol, Divadlo Petre Bezruče Ostrava, 2. října 2017, 19:00 Jiráskovo divadlo
Poslední místa na Spalovače mrtvol si můžete zarezervovat ZDE. Všechny užitečné informace o vstupenkách na Českolipský divadelní podzim se dočtete ZDE.