Hned na úvod nebude na škodu ujasnit si některé pojmy – v řadě publikací, jimž vévodí dílo Augusta Sedláčka, nepřekonatelného hradoznalce, je název Milčany spojován s hradem, který se v běžných turistických mapách nazývá Vítkovec. Již jsme ho na svých výletech navštívili, ale můžeme tak učinit klidně znovu, abychom viděli, že hrady jsou opravdu dva. Naopak v knize s názvem Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od profesora Fialy a jeho kolegů je za Milčany považováno tvrziště, jehož zbytky nalezneme na ostrůvku uprostřed Milčanského rybníka.
Ten je v současné době zčásti vypuštěný, a tak není větším problémem tuto pamětihodnost navštívit. Pojedeme (či půjdeme) od Zahrádek do Holan, ale ještě před Holany odbočíme doprava (odbočuje tam i červená značka). Dojedeme k prvnímu autokempu a těsně před ním uhneme vpravo a u uzavřených stánků zaparkujeme.
Sejdeme ke břehu a půjdeme po něm asi dvě stě metrů vpravo, kde objevíme hráz oddělující Milčanský rybník od toho, který se už po staletí jmenuje Nohavice. Můžeme pokračovat po hrázi anebo jít po dně rybníka, zamrzlá voda začíná asi deset metrů od původního břehu. Odtud je krásný výhled na Ronov, později i na Vlhošť. Pokud není sníh, lze v zamrzlém bahně objevit schránky různých měkkýšů. Materiálněji zaměřené turisty jistě potěší množství více či méně pěkných chat.
Na konci severního břehu je dlouhé molo, které téměř míří k ostrůvku s hradištěm. Máme-li štěstí (mám doma potomka, který ho neměl), dostaneme se k asi třicet metrů dlouhému skalisku suchou nohou. Zrezivělá cedule dává tušit, že sem byl zakázán vstup – jediné, co lze z cedule vyčíst, je skutečnost, že zákaz vyhlásil okresní národní výbor, který přece neexistuje. Pokud byli důvodem zákazu hnízdící ptáci, můžeme být v klidu – v zimě hnízdí jen křivky a ty tady určitě nežijí.
Po celém ostrůvku najdeme zbytky bývalého opevnění – základy obytné věže, zasypané sklepy. Podle historiků zde byl původně vodní příkop i padací most. Přes bažinatý terén, který se stal hlavní výhodou obránců, byl hrad v patnáctém století vypálen Lužičany a od té doby pustl.
Vrátíme se na břeh a dokončíme obchůzku rybníka. Na jižním břehu narazíme opět na červené značení, které nás po několika desítkách metrů vybídne k návštěvě již zmíněného Vítkovce.
Ten je snad nejnudnějším hradem Českolipska – snadno dostupný, mezi stereotypními chatkami, jež bych nechtěl obývat ani zadarmo. Navíc ruiny Vítkovce tvoří jen sedm metrů vysoký roh bývalého paláce často používaný k vykonání velké potřeby.
Po asfaltce již bez problémů dojdeme k autu.