Tobě, Adolfe Hitlere, slibuji poslušnost až do smrti

Pane Waltře neslušnými útoky nic nedocílíte.

23. Září 2012 - 20:04 | Josef Doškář

Ještě jednou názor přednesený panem PhDr. Jindrou,čestným občanem města NB, na semináři o událostech 2. června v NB.
Názor přednesený na události z 2.června 1945 panem PhDr. Vladislavem Jindrou přednesený na semináři 10.10 2009.
Od 9.května se ve městě vystřídali tři sovětští velitelé. Nejvíce vědomostí máme o veliteli druhém – P. P. Koločenkovi, který zde získal později čestné občanství. Ten pomohl městu zabezpečit zásobování moukou zavést v městě klid a pořádek. Přesto po řadě útoků na čsl. orgány v jiných částech pohraničí byla do Boru u Č.Lípy od 29.května dislokována čsl. vojenská jednotka, která tu vykonávala strážní službu až do roku 1945. Jejím velitelem byl major dělostřelectva Ladislav Holas. Ta v součinnosti se sovětským velením v České Lípě a okresní správní komisí vyhlásila okamžitě stanné právo a požadovala vydání všech zbraní v držení obyvatel pod trestem smrti. Porušení této povinnosti vedlo pak k události 2.června s řadou dohadů a ne zcela ověřených příčin této veřejné exekuce. Po repatriaci zavlečených osob tu totiž zůstali někteří občané z budoucí Jugoslávie, kteří žádali exemplární potrestání majitelů Rachmannovy továrny za vykořisťování zajatců a zavlečených osob při vojenské výrobě. Předložili současně řadu dokladů, které měly být před příchodem Rudé armády zničeny. Protože jeden z nich se svým požadavkem u RNV (Revoluční národní výbor) neuspěl, předal je později veliteli zdejší posádky. Zda byla tato žádost vyslyšena, není známo, ale je možné, že značně přitížila majiteli továrny při jeho odsouzení. Kolem této události se v průběhu let nahromadilo mnoho nepravd i smyšlenek. Tvrdilo se dokonce, že neexistoval ani rozsudek stanného soudu. To popírá jeho opis přeložený do němčiny a zapsaný v pohřební knize lesního hřbitova, který jednoznačně uvádí, že byli zastřeleni podle stanného práva.

Nahoru

• Pro psaní komentářů se přihlašte

Re: Údajné zapírání členství v SS

7. Listopad 2012 - 21:08 | Josef Doškář

Kdyby potomci Trägera věděli, že jejich otec byl příslušníkem zločineckých organizací NSDAP a SS neměli nechat postavit pomník. Tento pomník odsouhlasilo ZM pod podmínkou ( leden 2006), že nebyli fašisté.
Stačilo se dostavit na jednání ZM v únoru 2006, tuto věc oznámit a ZM by povolení zrušilo a vrátilo by se k hlasování o návrhu rady města a zcela určitě by povolilo obnovit hrob. To samé jste měl udělat i Vy, pane Lukáši.
Připadalo by v úvahu ještě jedno čestné řešení, že pomník nepostaví.
Byl tenkrát u tohoto jednání ( v Terezíně) i pan Jan Tichý? Děkuji za odpověď.

Nahoru

• Pro psaní komentářů se přihlašte

Re: Tobě, Adolfe Hitlere, slibuji poslušnost až do smrti

8. Listopad 2012 - 18:49 | Josef Doškář

Pan Kafka i Vy pane Lukasi mluvíte o něčem jiném.

V případě povolení postavení pomníku je a bylo důležité:

Kdyby potomci Trägera věděli, že jejich otec byl příslušníkem zločineckých organizací NSDAP a SS neměli nechat postavit pomník. Tento pomník odsouhlasilo ZM pod podmínkou ( leden 2006), že nebyli fašisté.
Stačilo se dostavit na jednání ZM v únoru 2006, tuto věc oznámit a ZM by povolení zrušilo a vrátilo by se k hlasování o návrhu rady města a zcela určitě by povolilo obnovit hrob. To samé jste měl udělat i Vy, pane Lukáši.
Připadalo by v úvahu ještě jedno čestné řešení, že pomník nepostaví.

Chceteli se vracet zpět k událostem. Rád Vám je přehraji znova.„Heydrich chtěl pro Čechy jen to nejlepší.“ To říká o svém muži paní Heydrichová a hezké vzpomínky na svého otce má určitě i jeho syn, který nedávno navštívil zámek v Panenských Břežanech. Neznám ale jediného Čecha (zatím), který by na základě tohoto tvrzení R. Heydricha obhajoval. V Novém Boru jeden takový žije? Neobhajuje však Heydricha, obhajuje nacistu a esesáka MUDr.Trägera. Jak to asi začalo? Někdy okolo roku 2005, možná i dříve, se Jan Tichý seznámil se synem bývalého primáře MUDr. Alfréda Trägera, se sestrou a švagrem a ti, podobně jako paní Heydrichová, začali vyprávět. Pan Jan Tichý vše zapisoval a protože je naivní(?), tak tomu všemu věřil. Začal zveřejňovat články o slušném německém lékaři, kterého kdesi v lesích zabili lopatou čeští gardisté. Napsal o tom i knihu a divadelní hru a hovoří se i o filmu, který má prý šanci na udělení Oscara. Děj se údajně odehrává podle skutečných událostí v tehdejším Boru. Takto to Jan Tichý napsal. Protože co je psáno, to je dáno, nezbývá mu nic jiného, než neúnavně a vytrvale Alfréda Trägera obhajovat a upravovat svá vyjádření.

MUDr. Alfréd Träger byl a zůstává nacistou a esesákem. Tato informace velmi zle pana Tichého rozzlobila. Tvrdil veřejně, že je to lež. Má to prý ověřené od rodiny.A. Träger nikdy nebyl v NSDAP, nebyl ani v SS, a že nemá důvody rodině nevěřit. Veřejně mne vyzval, abych jeho tvrzení rozporoval. Protože jsem přestal věřit jeho argumentům, navštívil jsem řadu archivů a řadu pamětníků. V českolipském archivu jsem našel informaci z jednání ONV. Ve všeobecných informacích je uvedena věta: „ …okresní nemocnice v Boru u Čes. Lípy. V této nemocnici byl zbaven funkce primáře Dr.Träger a dodán do zajišťovací vazby jako příslušník SS.“ (SOkA Česká Lípa, fond ONV Česká Lípa., inv. č.311, Vznik ONV.).Od této doby jsem začal veřejně hovořit o nacistovi a esesákovi Alfrédu Trägerovi.

Bylo mně však jasné, že pan Tichý bude tento dokument zpochybňovat a proto jsem navštívil Bundesarchiv v Berlíně a přivezl průkazné dokumenty o členství Alfréda Trägera v NSDAP a SS. Pan primář byl mezi prvními organizovanými nacisty a esesáky v Haidě. Tento dokument jsem zveřejnil v brožůrce „Nepřipustit zkreslování dějin“ 22.05.2009.

Podařilo se zdokumentovat to, co rodina Trägerů zamlčela, zalhala. Nacista Träger byl primářem až do přeměny nemocnice v Boru na lazaret. V květnu 45 se vrací do této nemocnice zpět a ujímá se samozvaně funkce primáře. O jeho jmenování neexistuje jediný doklad. Existuje pouze doklad o jeho odvolání. Byl jako příslušník SS vzat do vazby a z funkce primáře odvolán. Při zatýkání slovně i fyzicky napadal československé vojáky. Vojáci museli použít donucovacích prostředků. Jako osoba neznající kázně byl vykázán za hranice ČSR. Vše ostatní jsou pouze dohady.

Čeští pamětníci hovoří o MUDr. Trägerovi jako o nacistovi a esesákovi s tím, že se v Boru říkalo, že dělal v koncentračním táboře někde u Drážďan pokusy na lidech. Po Mnichovu odmítal v nemocnici primář Träger ošetřovat neárijce / viz Novoborský zpravodaj, říjen 2008/.

Norimberský soud označil NSDAP a SS jako zločinecké organizace. MUDr.Träger byl a zůstává nacistou a esesákem. Byl příslušníkem zločineckých organizací. Symbolický hrob prý má v SRN!

V Novém Boru zastupitelé povolili na svém zasedání v lednu 2006 pomník pod podmínkou, že nikdo z popravených provinilců nebyl fašistou. Jméno MUDr. Trägera tam nemá tedy co dělat!

Potomci nacisty a esesáka Trägera postavili pomník za exkluzivních podmínek. Vlastní pomník má půdorys 0,8 m x 1,2 m. Celková plocha má rozměr 13,2 x 5,8m, tj. 76,56 m2. (Pomník má ochranné pásmo 5m na každou stranu. Tato exkluzivní plocha patří zdarma k pomníku a je ošetřena písemnou smlouvou ). Pomník ( památník) je umístěn na nejčestnějším místě hřbitova.

Proti pomníku protestují tisíce lidí. Zejména účastnici 2. odboje, váleční veteráni, vězňové z koncentračních táborů a pozůstalí po těch, co ve válce zahynuli.

Na stránkách o.s. Lidice stále běží petice proti pomníku nacistů a esesáků!

Ke květnovým a červnovým událostem v NB ještě pár informací:

1./ JT označuje 47. pěší pluk, kterému velel pplk. Sekáč za samozvaný. Je to jedna z účelových lží.

Informace z archivu o vzniku 47.pěšího pluku v Mladé Boleslavi:

„Pluk byl postaven v Mladé Boleslavi po mobilizaci, kterou vyhlásil ONV Mladá Boleslav dne 11.5.1945 po dohodě s okresním vojenským velitelem štkpt.gšt. Pálou. Posádkovým velitelem byl určen dekretem ONV za onemocnělého Pálu pplk. dělostřelectva Sekáč. / Viz kopie titulní strany a 9.stránky Kroniky 13.divize.Vojenský archiv Praha /.

2./ Zbraně na zabíjení lidí byly vystaveny v přízemí dnešního MÚ ještě červenci a srpnu 1945. /Viz písemné svědectví pana Semiráda/

3./ 8 Němců bylo zastřeleno 2.června pro neodevzdání zbraní na zabíjení lidí. Nebyli zastřeleni kvůli tomu, že byli Němci, jak nám stále podsouvá JT..

4./ Vše se odehrálo v době vyhlášeného stanného práva.

5./ JT nám stále podsouvá, že život za nacismu a komunismu byl prý stejně nesnesitelný a že náš primář byl pouze řadový nacista a esesák. Všichni však víme, proč spolupracovali západní spojenci se SSSR a ne s Hitlerovým Německem.

6./ Svědectví žijícího svědka Jiřího Rosického nám přibližuje 2. červen 1945 .

7./ Názor PhDr. Vladimíra Jindry na události z 2.6.1945 zveřejněné na semináři 10.10.2009 nám objasňuje důvody, proč byli provinilci zastřeleni.

Co se dělo na náměstí 2.června 1945 popisuje dosud žijící svědek pan Jiří Rosický:

„Začátkem června k nám domů za otcem /po obědě/ přiběhla Němka Wurzová, která pracovala u E. Podbiry v manipulaci a otci řekla, že vojáci zatkli E. Podbiru a že je zavřený na Radnici. E. Podbira byl sice také nacista, ale jako jeden z mála nás uznával jako dobré a kvalitní pracovníky, tak jsme mu to chtěli vrátit a přimluvit se, aby byl propuštěn .

Otec se rozhodl , že se pokusíme E. Podbiry zastat. Vzali jsme kola a jeli do Boru za předsedou revolučního národního výboru ( RNV) Taislerem, se kterým se otec velmi dobře znal a s Taislerem si tykal. Můj otec byl sociální demokrat, vlastenec a uznával a velmi si vážil E.Beneše. Ve městě byl klid. Přijeli jsme k radnici / asi ve 13 hod./, kterou hlídali dva českoslovenští vojáci. Vojáci nám řekli, že zabezpečují úřad. Dovnitř nás nechtěli pustit. Chovali se k nám ale slušně. Otec jim řekl, že se velmi dobře zná s předsedou RNV Taislerem a že s ním potřebuje nutně mluvit. Po chvilce jednání nás vojáci vpustili dovnitř do budovy, kde měli službu další dva vojáci.Ti nám oznámili, že s ním mluvit můžeme, ale že nás k němu doprovodí jeden voják. I tito vojáci s námi jednali velice slušně. Předseda Taisler nás přijal. Byl ve své kanceláři sám. Žádné zasedání RNV se v té době nekonalo. Otec mu sdělil, že by se rád přimluvil za E. Podbiru. Taisler mu odpověděl, že i on se pokusil přimluvit, že veškeré přímluvy jsou zbytečné, že vojáci tvrdí, že kdyby Němci našli zbraně u Čechů, že by se chovali podstatně hůř, že by zastřelili i příbuzné viníků a vypálili by i domy, kde zbraně byly nalezeny. Vytáhl rozkaz a přečetl otci seznam osmi osob, u kterých byly nalezeny střelné zbraně a bylo mezi nimi i jméno E. Podbiry. A opakoval znovu, že když u nich byly nalezeny střelné zbraně, jsou veškeré přímluvy marné. Dále nám přečetl seznam osob, které budou vykázány za hranice. Taisler nám ještě řekl, že mezi Němci koluje názor, že poprava je jako odplata za zastřelení Rumburských hrdinů nebo že chce někdo rafinerii zastřelených osob. Tato informace se mi již tehdy zdála přitažená za vlasy, protože všechny německé rafinerie měly jít do národní správy. Voják, který v byl místnosti, pochopil, že se známe a že J.Taislerovi neublížíme, řekl, že si chceme třeba říci ještě nějaké soukromé informace, že bude držet hlídku před dveřmi a nebude překážet. Odešel z místnosti a čekal přede dveřmi. Po nějaké době mne hovor otce s předsedou přestal bavit. Odešel jsem před výbor, kde jsem čekal na otce. Náš pobyt v budově a před budovou trval asi dvě hodiny. Po celou dobu byl v budově i na náměstí klid. Neviděl jsem zatčené osoby, ani jsem neslyšel někoho sténat. Někdy okolo 15. hod. se objevil otec. Řekl, že se zřejmě dnes velitele nedočkáme a že přijdeme zítra ráno a promluvíme si přímo s ním. Druhý den ráno jsme tam přijeli okolo 8.30 hod.. Poprava byla již vykonána. Mezi popravenými jsem poznal M. Wernerovou a E. Podbiru .

Na náměstí byl klid a pohybovalo se tady pouze pár zvědavců. Pravdou je, že všichni a já skutečně myslím, že všichni, němečtí podnikatelé NSDAP byli ještě zfanatizovaní. Bylo tedy nutné postupovat rozhodně a tajně držené zbraně zabavit. Poprava a následné ponechání popravených na náměstí bylo tehdy zřejmě nutné. Musím konstatovat, že jsem žádné bití ani trýznění zadržených osob neviděl. Vzhledem k tomu, že přes Nový Bor se již květnu vracely transporty vězňů ve velmi zuboženém stavu a že v Boru v té době pobývali ještě vězňové, kteří pracovali otrocky u Rachmannů, je možné, že někteří vojáci nebo vězňové trestali jakýkoliv odpor nebo projev zpupnosti nevhodným způsobem. Já jsem však nic takového neviděl a neviděl jsem nic podezřelého ani na osobách popravených. Situace se postupně během roku 1945 uklidňovala přesto, že se z lesů často ještě ozývala střelba a někteří Němci porušovali zákaz vstupu do lesů. Tajně přecházeli hranice a připravovali sami sebe do životního nebezpečí.“Tolik Informace od žijícího svědka J. Rosického.

Na závěr ještě uvádím názor pana PhDr. Vladislava Jindry na události, které se staly 2.června 1945 v tehdejším Boru u Č. Lípy přednesený na semináři 10.10.2009.

Od 9.května 1945 se ve městě vystřídali tři sovětští velitelé. Nejvíce vědomostí máme o veliteli druhém – P. P. Koločenkovi, který zde získal později čestné občanství. Ten pomohl městu zabezpečit zásobování moukou, zavést ve městě klid a pořádek. Přesto po řadě útoků na čsl. orgány v jiných částech pohraničí byla do Boru u Č.Lípy od 29.května dislokována čsl. vojenská jednotka, která tu vykonávala strážní službu až do roku 1945. Jejím velitelem byl major dělostřelectva Ladislav Holas. Ta v součinnosti se sovětským velením v České Lípě a okresní správní komisí vyhlásila okamžitě stanné právo a požadovala vydání všech zbraní v držení obyvatel pod trestem smrti. Porušení této povinnosti vedlo pak k události 2.června s řadou dohadů a ne zcela ověřených příčin této veřejné exekuce. Po repatriaci zavlečených osob tu totiž zůstali někteří občané z budoucí Jugoslávie, kteří žádali exemplární potrestání majitelů Rachmannovy továrny za vykořisťování zajatců a zavlečených osob při vojenské výrobě. Předložili současně řadu dokladů, které měly být před příchodem Rudé armády zničeny. Protože jeden z nich se svým požadavkem u RNV (Revoluční národní výbor) neuspěl, předal je později veliteli zdejší posádky. Zda byla tato žádost vyslyšena, není známo, ale je možné, že značně přitížila majiteli továrny při jeho odsouzení. Kolem této události se v průběhu let nahromadilo mnoho nepravd i smyšlenek. Tvrdilo se dokonce, že neexistoval ani rozsudek stanného soudu. To popírá jeho opis přeložený do němčiny a zapsaný v pohřební knize lesního hřbitova, který jednoznačně uvádí, že byli zastřeleni podle stanného práva.

Pár slov na závěr:

Potomci MUDr. Trägera přesvědčili JT o tom, že jejich tatínek nebyl nikdy členem NSDAP a už vůbec ne členem SS. S touto informací přišel JT na zastupitelstvo v lednu 2008 a spolu Mgr. Loveckou o tom přesvědčili zastupitele města. Zastupitelstvo bylo tehdy podvedeno. Na hřbitově v Novém Boru máme pomník nacistů a esesáka. JT nás všechny uklidňuje, že nacista a esesák Träger je pouze řadový nacista a esesák.

Všechny dopisy, které nacista a esesák podepsal jako primář nemocnice ve městě Haida in Sudetoland končili pozdravem Heil Hitler!

JT nemůže obhájit členství A.Trägera v NSDAP a už vůbec nemůže obhájit členství v SS, ve kterém přísahal:

Ich schwöre Dir, Adolf Hitler, als Führer und Kanzler des Reiches Treue und Tapferkeit. Ich gelobe Dir und den von Dir bestimmten Vorgesetzten Gehorsam bis in den Tod, so wahr mir Gott helfe."

Tobě, Adolfe Hitlere, vůdci a kancléři Německé říše, přísahám věrnost a statečnost. Tobě a nadřazeným, které sám jmenuješ, slibuji poslušnost až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh.

Heslo SS!

Meine Ehre heißt Treue

Mou ctí je věrnost!

Nahoru

• Pro psaní komentářů se přihlašte

Re: Tobě, Adolfe Hitlere, slibuji poslušnost až do smrti

8. Listopad 2012 - 19:58 | Josef Doškář

Chovejte se slušně a netahejte paní Miladu Horákovou tam, kam nepatří.
Milada Horáková razantně prosazovala odsun Němců. Jako mladá studentka s nadšením souhlasila se stržením mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v roce 1918.

Nahoru

• Pro psaní komentářů se přihlašte