Vlastivědný polek a českolipské muzeum, to jsou spojité nádoby, které k sobě patří. V minulých letech byly návštěvy do muzea na výstavy pana Smejkala časté, v současnosti se ho budeme snažit navštívit jednou za rok na komentovaných prohlídkách krátkodobých výstav. V sobotu 12. listopadu nás jimi provedli jejich kurátoři a autoři.
V galerii Chodba nás přivítala Bc. Jana Fridrichová na výstavě Knihy v době panování Rudolfa II. Poslední habsburský panovník byl velkým milovníkem umění, vědy a vzdělání. Prahu, kterou si vybral za svoje sídlo, proměnil ve významné město, do kterého se sjížděli učenci, umělci, mágové i dobrodruzi. I díky němu vznikaly v českých zemích knihařské dílny, ve kterých se tiskly a vyráběly bible, kancionály, velmi oblíbené cestopisy, nepravidelné zprávy nazývané noviny, také praktické příručky ke každodennímu životu a učebnice. Knihy byly zdobené iniciálami, iluminacemi a dřevořezy, byly ručně šité do dřevěných nebo lepenkových desek obalených kůží či pergamenem a zdobené slepotiskem a zlatotiskem, mnohdy na přání majitele byl do kůže vytlačen jeho erb nebo supralibros. Působili zde tiskaři, jejichž jména jsou dodnes známá: Jiří Melantrich z Aventinu, Daniel Adam z Veleslavína a další. Knižní trh se nebývale rozvíjel. Zakládaly se klášterní, zámecké, měšťanské, městské, farní a školní knihovny. Tato výstava, zapůjčená z Knihovny Akademie věd ČR, která je doplněna dřevořezy knihařské, tiskařské, kovolitecké dílny a papírnou od Josta Ammana z konce 16. století, se stala skvělou příležitostí ukázat návštěvníkům vzácné tisky z jedinečné sbírky biblí a starých tisků donátora českolipského muzea Bohumila Malotína. V totalitní době 2. poloviny minulého století navštěvoval pražské antikvariáty, které se mu staly oázou klidu a místem duševního odpočinku. Zamiloval si staré knihy. Začal je kupovat, i ty, které byly velmi poškozené. Mnohé z nich nechal restaurovat. Tento drahý koníček se přeměnil ve vášeň, za padesát let nashromáždil 2000 svazků. Některé z nich, hlavně ty, které pocházejí z rudolfínské doby, výstavu doplňují, stejně tak další knihy z knižního fondu muzejní knihovny, které mají krásné renesanční vazby. Výstava nás zavádí do renesanční Prahy Rudolfa II., do zlatých časů výroby knih s krásnými vazbami zdobenými zlatotiskem, slepotiskem supralibros a exlibris.
Naopak do současnosti nás zavedla další komentovaná prohlídka černobílých fotografií Jana Katzera, která je vystavena v galerii Jídelna. I bez komentářů k jednotlivým záběrům na nás působí z výrazů tváří a očí to, co dotyční prožívají: radost ze zamilovanosti, starost o postižené dítě, nuda z akce, která nebaví, bezprostřednost chlapce, který se drbe na zadečku …… když k tomu autor ještě přidá vzpomínku proč, jak a kde, dostává pohled na fotografii jiný zajímavější rozměr. Neposedné dítě zdolávající schody, holčička, která si z dlouhé chvíle vyrobila z papíru dalekohled, děti, které si fotografa všimnou a zapózují, utkvělý pohled babičky a vnučky na něco, co je zaujalo, soustředěný výraz při horolezeckém výstupu … Cyklus nazvaný Všední radosti začal před osmi lety a není ukončen. Jan Katzer fotografuje ve svém volném čase lidi na různých akcích v Kamenickém Šenově a okolí, také v Kytlici, v Jablonném v Podještědí. Jeho snahou je zachytit okamžiky radosti všedních dní obyčejných lidí, sousedů, přátel, známých a také dětí, které fotografuje obzvlášť rád. Hlavně proto, že neznají přetvářku, nejsou afektované, naopak jsou bezprostřední, což je na dobře nafocené černobílé fotografii, která má svůj půvab, znát.
O fotografovi byla i další výstava v Maštálkově síni, kterou okomentovala autorka výstavy Magdalena Pujmanová. V odborných kruzích uznávaný, ale laické veřejnosti neznámý českolipský rodák Wilhelm Horn se narodil v roce 1809. Vystudoval zdejší gymnázium a polytechniku ve Vídni. Rád maloval, ve Vídni navštěvoval dva roky také fakultu architektury, kde získal i výroční cenu. I když ho malování bavilo, dal přednost jistotě a živil se jako úředník stavebních firem. V roce 1839 jej zaujala daguerrotypie, které se začal věnovat. Stal se průkopníkem v mnoha směrech. V naší zemi si jako první otevřel fotografický salón, zrealizoval první výstavu daruerrotypií, nabízel kurzy fotografování, otevřel si obchod fotografickými potřebami a jeho ceník jako první u nás otiskl v časopise Photographische Journal, který začal vydávat a který přesáhl hranice našeho státu – byl to první německy psaný časopis ve střední Evropě. Byl také první, který nafotil české korunovační klenoty. V České Lípě nalézáme jeho stopy na Děčínské ulici u tzv. „Hornových domů,“ které zde nechal postavit jeho syn, a také na hřbitově, kde je Wilhelm Horn pochovaný. Výstava Wilhelm Horn průkopník fotografie a malíř moravských lidových krojů představuje nejen část jeho daruerrotypií, kolorovaných fotografií a vizitek ale také jeho knihu Mährische Volkstrachten. Při korunovaci českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého chtěla moravská šlechta při holdování dát králi neobyčejný dárek – kresby slavnostních krojů svých poddaných. Oslovila Horna, aby je namaloval. Vytvořil 30 litografií, které o rok později vyšly knižně. Reprodukce těchto kreseb nás zavádí na Moravu do doby před 190 lety. Jeho realistické kresby, při kterých se Horn snažil věrohodně zachytit tehdejší kroje, jsou dnes ceněné. Různé taneční soubory si podle nich nechávají šít kroje pro svoje vystoupení.
Na komentovaných prohlídkách jsme se dozvěděli o knihách z Rudolfínské doby a prohlédli jsme si část vzácné podsbírky českolipského muzea, pohlédli jsme do tváří současníku a jejich všedních radostí, pod litografiemi moravských lidových krojů od Wilhelma Horna jsme se ocitli v roce 1836, kdy probíhala korunovace posledního českého krále, a význam starých kreseb podtrhuje vystavený dívčí kroj ušitý podle Hornovy kresby.
Výstavy jsou v muzeu otevřené do konce roku.
Historické hrdelní a útrpné právo a poslední kat v České Lípě – to je název další přednášky lektorů Jana Kohouta a Jaroslava Panáčka. Vlastivědný spolek Českolipska Vás na ni zve do Villy Hrdlička v sobotu 26. listopadu. Začátek je ve 14 hodin.