Symbolem Českolipska je Máchovo jezero. Kdy tato vodní plocha vznikla, kdo ji založil a proč se dnes nejmenuje, jak ji pojmenoval její zakladatel? To vše nám na přednášce Máchovo jezero – rybník mnoha jmen prozradila PhDr. Renata Mauserová. Pořádal ji Vlastivědný spolek Českolipska v sobotu 29. dubna.
„Toho roku a v tom čase (říjen 1366) pan císař … zbudoval a vyzvedl rybník podivuhodné velikosti, jakési veliké vodstvo, pod hradem Bezděz. V těchže dobách se také v Čechách objevil zvláštní druh ryb, dříve u nás nevídaný, kterým se po česku říká parmy neboli vousáči …“ Zkrácená ukázka je ze čtvrtého dílu Kroniky pražského kostela, kterou napsal českolipský rodák Beneš Krabice z Veitmile, kanovník chrámu sv. Víta. Je to první zmínka o vzniku této vodní plochy, která se ale neshoduje se zápisem v Žitavské kronice Jana z Gubenu, který jeho vznik zasazuje do 18. července 1367. Chovný rybník nazval jeho zakladatel český král a římský císař Karel IV. Velkým rybníkem.
V průběhu staletí se jeho název měnil, a to od Velkého rybníka přes Dogezský a Hiršperský rybník, případně Hiršperské jezero, Hirsberg See, Velký dokeský rybník až po Grosser Teich, Máchovo jezero, Macha See a také Blaťák. České a německé názvy se prolínaly a proměňovaly stejně jako význam města Doksy.
Od roku 1498 až do dvacátých let 19. století je na mapách a v listinách pojmenován podle starého názvu města, tedy Dogezský.
Ve 30. letech 19. století se poprvé v jeho názvu objevilo slovo jezero. První, kdo přišel s tímto pojmenováním, byl Karel Hynek Mácha, který si ve svém zápisníku poznamenal „ostrůvek na jezeru“ a používal ho i ve svém vrcholném díle lyrickoepické básni Máj. Básníkovi s romantickou duší původní název do konceptu jeho díla nezapadal, a to nejen proto, že slovo rybník zní obyčejně, ale i proto, že velký básník už tehdy rozeznal romantiku, malebnost a klid tohoto kraje.
Doksy, tehdy zemědělské městečko, se nacházelo v krajině, v níž se zatím nerozvíjela průmyslová výroba. Proto tuto oblast od 80. let 19. století doporučovali lékaři svým pacientům k návštěvě. Klidné místo kolem rybníka s čistým vzduchem bylo podle nich ideálním místem na léčení psychických neduhů a revmatismu. Ospalé, tehdy málo významné Doksy se pomalu, ale jistě stávaly vzdušnými lázněmi. Byla zde vybudována železniční trať, oblast se stala dostupnější. V roce 1886 popisuje turistický průvodce po České severní dráze Doksy ležícího u Velkého rybníka jako malebné místo srovnatelné s lázněmi Teplice a Vary. Od roku 1906 bylo možné si v nově vzniklé lázeňské budově objednat koupele rašelinové, jehličnaté, a bohatší klientele byly nabízeny tehdy velmi oblíbené a odborníky doporučované mléčné zábaly, čehož využívaly zejména ženy, které věřily, že si jimi prodlouží mládí.
Po vzniku Československa se Doksy a Staré Splavy staly lázeňským letoviskem a úspěšně se rozvíjely. Kolem rybníku vznikaly písečné pláže, rozvíjela se lodní doprava, fungovala zde půjčovna loděk, nabízely se kurzy plavání. Začala výstavba hotelů a rodinných vil, do kterých byli ubytováváni lázeňští hosté. Bezděz, Doksy a zejména Máchovo jezero s písečnými plážemi, na kterých si děti staví hrady z písku, se stále více objevují v turistických průvodcích s lákavými názvy, např. Doksy perla severních Čech nebo Severočeské jezerní lázně. Celá oblast se pojmenovává Dubské Švýcarsko, aby se zdůraznila malebnost, romantismus a čistota udržované krajiny.
V roce 1932 se rozproudila na stránkách vlastivědného časopisu Bezděz debata o názvu Velkého rybníka. Čeští vlastenci žádali o změnu názvu na Máchovo jezero k uctění památky oblíbeného básníka. Proti byli jak Němci, pro které Mácha neměl takový význam jako pro Čechy, tak i odborná veřejnost, které vadilo přejmenování na jezero (kterým není). Navíc Němci se báli, že toto přejmenování Dokesku uškodí také ekonomicky, neboť lidé na název Máchovo jezero nebyli zvyklí.
Za 2. světové války lázeňství kolem Máchova jezera upadalo, z hotelů se staly lazarety. Po ní se proslulost Doks jako lázní nevrátila. Nastala nová epocha, epocha podnikových rekreací. Zmizelo označení vzdušné lázně, kolem Velkého rybníku se silně rozvíjela odborová rekreace, která se udržela až do 90. let. V sezoně byly Doksy a Staré Splavy přelidněné rekreanty, Máchovo jezero byl pojem, jenž lákal české a zejména východoněmecké turisty, kteří tady rádi trávili dovolenou.
Z poválečných turistických průvodců a propagačních materiálů lze vystopovat proměnu Velkého rybníka na Máchovo jezero. Až do osmdesátých let nacházíme na mapách pojmenování Velký rybník (Máchovo jezero), do konce století se pořadí vyměnilo a s počátkem dalšího tisíciletí se splnilo přání českých meziválečných vlastenců. Název Velký rybník zanikl, a z důvodu dlouhodobého a zažitého používání Máchovo jezero se tento název stal oficiálním. Dnes si na původní označení vzpomene málokdo. To spíše už více jak padesát let si dnešní oficiální název někteří spojí s pojmenováním Blaťák, nejmladším to názvem původního Velkého rybníka. Komiksový seriál Čtyřlístek je fenoménem, který dosud baví každou dětskou generaci. Fifinka, Pinďa, Myšpulín a Bobík, kterým v roce 1969 vdechl život Jaroslav Němeček, prožívají svá dobrodružství v Třeskoprskách (Doksech) u Blaťáku (Máchova jezera) pod Bezzubem (Bezdězem).
Nejen Máchovo jezero ale celý Máchův kraj, (který v roce 1961 nahradil pojmenování Dubské Švýcarsko), je lákadlem pro mnoho turistů. Ti si v romantickém prostředí chtějí užít výlety do lesnaté krajiny plné tajuplných roklí, návštěvy muzeí, hradů a zámků. Centrem (a také symbolem Českolipska) je Máchovo jezero s dominantou obou Bezdězů a klidnou vodní hladinou, v níž se zrcadlí paprsky zapadajícího slunce, a které je stále balzámem na pocuchané nervy v dnešním uspěchaném světě.
V Památníku K. H. Máchy v Doksech je až do 18. července ke zhlédnutí výstava věnovaná tomuto tématu.
PhDr. Renata Mauserová, Magdalena Pujmanová