i-noviny brzy oslaví své dvacáté výročí. Abychom trochu odlehčili současnou atmosféru a někdy vás i přivedli na jiné myšlenky, budeme z archivu vybírat články popisující dobu minulou.
Pamětníci nikdy nezapomenou, že Českou Lípu dříve část populace znala díky jednomu z nejlepších tuzemských hudebních festivalů s názvem Reggae Ethnic Session. Prohledal jsem archiv a objevil zamyšlení tehdejšího gymnazisty, později člena kapela Papír Sklo Plasty Aleše Prokopce. Dumal nad tím, proč jiný legendární festival Čtverec proběhl ve stejném termínu jako zmíněné regéčko.
Čtverec versus Reggae Ethnic Session
(Vydáno 5. 7. 2002)
Nejprve však vyvstane na mysli otázka, jak se v nevelkém městě, jako je Česká Lípa, uživí zároveň dva větší festivaly. Odpověď je jednoduchá: neuživí. Samotné město, okres a okolí prostě nedokáže zaplnit kapacitu obou festivalů a tím udržet tyto finančně náročné akce nad vodou.
Otázka druhá: shodný termín festivalů je jen náhoda, hloupé nedorozumění, nebo pokus o zničení konkurence? Odpověd‘ je opět nasnadě. Samozřejmě se jedná o poslední možnost.
Reggae ethnic session uveřejnilo svůj termín 28. -30. června již několik měsíců dopředu, zatímco organizátoři Čtverce se rozhodli vsadit na termín víkendu po vysvědčení, tedy na dobu vydatného veselení, slavení začátku prázdnin a mimojiné i dobu konání Reggae e.s., teprve nedávno. Stejně jako samotní organizátoři Čtverce jistě málokdo tušil, že si tím pod sebou podřezali větev v podobě návštěvnosti, která byla oproti Reggae e.s. téměř poloviční (do návštěvy Čtverce nemůžeme započítávat fanoušky, kteří přijeli jen na koncert jeho hlavní hvězdy - skupiny Kabát, protože zbytek festivalového dění jednoduše pominuli a odjeli).
To samozřejmě nijak nepřidalo festivalové atmosféře. Atmosféra vůbec byla nejzajímavějším fenoménem obou festivalů. Na jedné straně Čtverec a jeho chladně (ne)profesionální organizace a nevlídno, na straně druhé Reggae ethnic session, kterou pořádá hrstka nadšenců počítajících již dopředu s prodělkem. Nakonec sice neprodělali, ale ani nevydělali, protože Reggae navštívilo cca 1500 lidí a hranice přežití se pohybovala někde kolem tisícovky návštěvníků. Vše ale zachránili praví reggae nadšenci, neboť se do Vlčího dolu sjeli fanoušci ze všech koutů ČR a několik desítek jich přijelo dokonce i ze Slovenska (perlička: vůbec prvními příchozími byl mladý pár z Bratislavy, který přijel stopem již dvaadvacet hodin před vypuknutím akce).
Složení a cílové skupiny návštěvníků festivalů bylo tedy jasné - na Čtverec se přišli pobavit průměrně asi pětatřicátníci slyšící na komerčně provařená jména, zatímco na reggae přišli lidé kolem dvaceti let, a to za konkrétním stylem. Zřejmý byl i rozdíl mezi oblíbenými drogami posluchačů: na Čtverci to vyhrálo pivo a kořala, na Reggae dominovala neodmyslitelná marihuana. Ostatně jak řekl DJ Kaya uvádějící Reggae e.s., mládí má zelenou… Asi i proto vládla ve Vlčím Dole příjemná, uvolněná a přátelská atmosféra. Reggae je reggae a jedním z jeho hesel zní: bavte se a jásejte. O to víc mě udeřil do očí rozdíl mezi oběma festivaly, když jsem z Reggae přijel na Čtverec. Lidé před kapelami spíše jen postávali nebo se rovnu povalovali na trávníku.
Na tančení či povzbuzování kapel jste mohli zapomenout a neurvalá ochranka u bran areálu také nezanechala nejlepší dojem. Opravdovou třešničkou na dortu ale byla sobotní soutěž osmi amatérských kapel Rabat rock. Vítěze určovala „odborná“ porota složená ze sponzorů a udělena byla i cena diváků. Způsobu vyhlášení se snad ani nedalo smát; následovalo totiž pouhou minutu po odehrání poslední kapely.
Ani dramaturgie Čtverce nebyla nejlepší. Po přesídlení festivalu z Dolní Poustevny a přechodu k jiným organizátorům se původně hardrockový Čtverec stále hledá. Kabát, Krucipüsk či Krleš sice přitáhli staré příznivce tvrdého bigbeatu, ale -123min (přestože patří k tomu nejlepšímu, co je u nás možno shlédnout) jsou bytostně klubová kapela a na takovémto festivalu prostě nevyzní a Ready Kirkem či zejména Kamil Střihavka patří k ostatnímu bezbarvému popíku do rádií.
Ale naskytly se samozřejmě i světlé momenty: např. poctivý bigbeat Mopedu, revivaloví The Fastbirds, výborný One season band Michala Pavlíčka či domácí akvizice Laniena Mentis a rumburští Dolores.
Reggea ethnic session to má s výběrem kapel jednodušší:jak z názvu vyplývá, vše se motá kolem reggae a etnické muziky. A protože českých reggae kapel je pomálu, bylo velmi frekventované i ska a funky. Za všechny jmenujme Šum Svistu Daniela Nekonečného, Mikiho Pupík, SM Lomos, B4 z Nového Boru, slovenské Ska Pra Šupina nebo Čankišou.
Pro lidi nenavyklé poslouchat po tři dny ska a reggae to mohlo být chvílemi až unavující. Reggae hvězdy ze Švihadla nezapomněly upozornit na nový a velmi diskutovaný zákon 188a postihující kromě jiného i texty o drogách. Snad jediné, co mi na Reggae e.s. opravdu vadilo, bylo volné pobíhání psů, které s sebou do areálu přivedli návštěvníci. Taková smečka pitbullů bez košíků na klidu opravdu nepřidá.