S Janem Šmídem jsme se sešli už před prázdninami, tak nyní trochu zmateně listuji poznámkami. Povídali jsme si totiž o spoustě témat, z nichž každé by vydalo na samostatný článek. Cestování, lyžování, membrány.
Virtuálně se známe dlouho, Jan Šmíd pravidelně zásobuje i-noviny texty o lyžařských závodech, triatlonech či úpravách běžeckých tratí kolem Polevska. Ale asi týden před rozhovorem jsme se setkali při zcela jiné příležitosti. Byl spoluorganizátorem semináře o membránových technologiích v naší škole a já tak zjistil, že je výkonným ředitelem České membránové platformy. O této společnosti jsem se z jejich stránek dozvěděl, že jde o sdružení odborníků a institucí zaměřené na výzkum, vývoj, realizaci a využití membránových operací v technologických procesech širokého spektra výrobních odvětví. Více se dozvíte zde nebo v článku.
Jak jste se k membránám dostal?
„Česká membránová platforma vypsala výběrové řízení v době, kdy jsem pracoval na krajském úřadě na několika projektech. Slovo dalo slovo, já jsem představenstvo přesvědčil o svých organizačních schopnostech a oni si mě vybrali jako šéfa týmu, který má v současnosti asi třináct lidí.“
Co je hlavní činností Platformy?
„Především propagace a popularizace membránových procesů u odborné, ale i laické veřejnosti. Zabýváme se tvorbou výukových materiálů pro vysoké školy, videí a vydáváním publikací. Zabýváme se teda hlavně vzděláváním a rozšiřování povědomí o membránových procesech. S těmi se setkáváme denně v běžném životě např. v mlékárenství, potravinářství, energetice, životním prostředí či farmacii. Bez membrán se dnes neobejde žádná mlékárna.“
Pro představu nabízím své amatérské video, které jsem natočil během předváděcí akce u nás ve škole.
Doposud se platforma zaměřovala hlavně na vysoké školy, ale i od nás byla snaha v rámci popularizace přírodovědných oborů představit tuto organizaci, která má ve Stráži pod Ralskem své dva významné členy – společnost MEGA a MemBrain, studentům z Českolipska a podpořit v nich zájem o tuto problematiku. Ocenil jsem především přítomnost inženýra Luboše Nováka, který je doslova super star vědy v našem regionu, mimo jiné je i držitelem ocenění Česká hlava a generálním ředitelem holdingu MEGA.
Membrána
Uspokojuje vás vaše práce, přece jen jste trochu živel?
„Až mě to tady naštve, tak s tím praštím a někam frnknu, ale v nejbližší době se na to nechystám. Je to zajímavá a různorodá práce se zajímavými lidmi.“
Jan Šmíd začal studovat obor elektro, ale posléze se přesunul na studium podnikání na bývalém učilišti Uranu. Tam i maturoval. Po škole se chtěl studijně věnovat svému hlavnímu koníčku – tělovýchově. Zkoušel to v Ústí nad Labem a Olomouci, aby nakonec vystudoval sociální práci v Hradci Králové. Ještě během studia začal pracovat jako sociální pracovník, v nízkoprahovém zařízení pro děti s „klíčema na krku“.
Ještě neměl ani státnice a už vycestoval do Rakouska, aby se poohlédl po práci v zahraničí. Hned po zkouškách tam také vyjel. Začal jako pomocná síla v kuchyni a postupně se vypracoval na kuchaře i číšníka v hotelu u Hallstattského jezera
„Měli jsme fajn šéfovou, velkorysou a bez předsudků. Ideální práce pro absolventa za slušné peníze a k tomu v krásném koutě Solné komory uprostřed Alp pod Dachsteinem. Po práci jsem běhal do kopců nebo vyrazil na kolo, na feraty a v zimě na běžky přímo za hotelem a lyžařský areál pár minut autem. Tyhle zážitky a zkušenosti vám žádná škola nedá a nikdo vám je nevezme.“
Po roce si s kamarádem řekli, že to chce změnu a objevili Program mobility mládeže – Zažijte Kanadu jinak. Přes prodejkyni letenek náhodou dostali kontakt na práci na Yukonu, v obrovském výletním areálu zařízeném ve stylu Zlaté horečky. Rýžování zlata, psí spřežení, muzeum, kavárna a restaurace… pět měsíců dělali, co bylo potřeba.
„Na tuhle práci a úžasný prostředí v divočině mezi medvědy nikdy nezapomenu. Koupili jsme auto a po těch pěti měsících jsem se s kamarády vydal na velkou měsíční cestu kontinentem Severní Ameriky, od Aljašky přes Yukon, Britskou Kolumbii a Albertu do Vancouveru, kde za pár měsíců začínala zimní olympiáda.
Starý důl na měď Aljaška
Medvědice černá s mládětem, Yukon
Národní park Denali +Mt. Mc. Kinley
Wrangell St. Elias national parc
Ve Vancouveru jsem hledal na blind práci. Po třech týdnech se mi povedlo chytit se jako barista v jedné z nejlepších kaváren ve městě. Naučil jsem se vařit kávu a trochu jí rozumět. A tahle práce mi vydržela i během olympiády, před kterou jsem se seznámil s místními Čechy. Přes ně se mi podařilo stát se dobrovolníkem pro český olympijský tým, takže jsem viděl například tři hokejové zápasy, Sáblíkovou, sjezd, běžecké sprinty i padesátku chlapů. Kdykoliv jsem mohl do Českého domu na točenou Plzeň. Tohle bych v Čechách nezažil.“
Rok v Kanadě utekl jako voda. Před tím, než jsme se vydali zpět domů, jsme opět měsíc strávili na cestách po Spojených státech. Projeli jsme celé západní pobřeží od Washington State přes Oregon až do Kalifornie a pak zpět přes Arizonu, Utah, Idaho a Montanu do Vancouveru. Navštívili jsme místa jako San Francisco, Grand Canyon, Las Vegas, Yelowstone nebo Salt Lake City. Zážitky z cest a deník jsme pravidelně vkládali na náš blog.“
Po návratu do Čech byl měsíc na jazykovém kurzu němčiny v Berlíně, aby poté nastoupil na již zmíněný krajský úřad.
Jak vlastně vznikl váš zájem o sport? Nějaká rodinná tradice?
„Rodiče mě a ségru vždycky vedli ke sportu a k lásce k horám. Běh na lyžích má na Polevsku už čtyřicetiletou tradici a táta je několik let předsedou Ski Polevsko. Tak to nějak přišlo přirozeně, vztah ke sportu, přírodě a horám. Za to jsem rodičům vděčný.“
Kromě toho, že je Jan Šmíd aktivní sportovec, pořádá různé závody. Prozradil mi, že se chystá seriál s pracovním názvem Král Lužických hor, který bude zahrnovat běžky, duatlon, noční MTB závod, běh a poslední bude Kytlický minitriatlon. Více se dozvíme na konci roku na stránkách oddílu a na i-novinách.