Jak jsem již avizoval, má úloha v i-novinách se v jejich nové podobě změnila. Měl bych se méně věnovat editování článků a o to více a hlouběji některým problémům. Pro začátek jsem si zvolil aktuální téma, které se mi zdálo snadné. Získám staré smlouvy, oslovím hlavní aktéry, napíši tři stránky textu, podám čtenářům základní informace.
Ale stará data skartována, méně staré smlouvy je problém najít, nové ještě nejsou napsány. Nikdo moc mluvit nechce. Navíc jsem zjistil, že nejsem Jaroslav Kmenta, i-noviny nejsou Mladá fronta Dnes (se svými právníky, editory a v některých věcech neomezenými možnostmi). Také mi chybí hluboké hrdlo, které by mi poskytlo stovky odposlechů a hromady fotek. Pravdou je, že někteří se vyslovují rádi a tváří se u tohoto zasvěceně, ale občas zjistíte, když si ověříte fakta, že mluví nepravdu nebo dokonce lžou. Nikdo nechce být jmenován, a když už vám ukáže nějaký závažný dokument, řekne vám, že ho nikde nemůžu použít, neboť by každému bylo jasné, jak jsem se k němu dostal.
Jak to mohlo být a zřejmě nebylo
Kdybych všechna tato těžko ověřitelná fakta seskládal do úhledné a většinovému čtenáři (odkojenému bulvárem) přístupné mozaiky, vypadal by příběh ve stručnosti následovně.
Politické strany potřebují být nějak financovány. Nemalý státní příspěvek jim nestačí, a tak si na občany vymyslely habaďůry s různými městskými kšeftíky. Mezi ně patří pronájem městských komunikací. Pan Bezucha vyhrál výběrové řízení v době, kdy se prakticky nevědělo, jak se slovo transparentnost skloňuje. Najal si pracovníky, kteří den co den prudili občany na náměstí i přilehlém okolí a požadovali od nich dvacet korun za parkování.
Zisk je samozřejmě větší než v dobách, kdy na stejných místech stály často nefunkční parkovací automaty. Kam ale ten zisk jde, když tento pán nezvládá platit ani sociální pojištění za své zaměstnance? Skoro všichni si myslí, že část určitě veliteli městských četníků. Už proto, že většinu problémů, které při parkování vzniknou mezi obsluhou a občany, řeší právě městské četnictvo. A to často mnohem rychleji než problémy, kvůli kterým byla obecní policie založena. Aspoň podle občanů.
A proč problém neřeší politická reprezentace města? Tady se názory různí. Buď proto, že z toho zisku něco má, nebo proto, že velitel městských strážníků na ni něco ví.
Nastala však doba, kdy se slovo transparentnost začalo skloňovat i v České Lípě. Prakticky všechny městské zakázky jsou tři roky po posledních komunálních volbách přesoutěžené, a tak přichází řada i na pronájem městských komunikací.
Tolik vše pro milovníky komunálního bulváru. Nyní se pokusím uspořádat fakta.
Tři a půl roku starý rozhovor s Karlem Bezuchou
Předně jsem si vyhledal svůj starý rozhovor s Karlem Bezuchou. Vyšel 11. února 2010 a stále se dá ještě dohledat v archivu i-novin. Pro pořádek ho zveřejním celý, protože nás do problematiky vhodně uvede.
Jak se to vlastně událo, že jste se před lety stal nájemcem parkovacích míst v centru České Lípy? Oslovil někdo vás nebo vy někoho?
V té době jsem společně s jedním kolegou (a zároveň kamarádem) skončili pracovní poměr u Policie ČR a chtěli jsme oba jít pracovat do ciziny. On byl svobodný a já měl již rodinu. Byl to on, kdo mi řekl, že kromě cesty do ciziny zamýšlí pronajmout si parkoviště na náměstí v České Lípě. Odkud s tou myšlenkou přišel, nevím. Žádné známosti na městě neměl, stejně jako já. Nakonec si to rozmyslel a doposud pracuje v Austrálii. Já jsem nápad z rodinných důvodů využil a udělal rychlé kroky k tomu, abych se mohl zúčastnit výběrového řízení. Konkurence tehdy možná nebyla velká, jestli vůbec nějaká byla. Musíte si ale uvědomit, že šlo o pronájem neuzavřené plochy k parkování, kde jsem se zavázal zaplatit nájem takový, aby město dostalo minimálně stejné peníze jako v době za provozování automatů. Ve svém záměru jsem vycházel z toho, že město nebude muset hradit provoz automatů a příjem nebude mít z nájmu nižší. Kalkuloval jsem s tím, že rozdíl mezi stanoveným nájmem a tržbou, kdy lidé budou více nuceni parkovné platit, bude ziskový, protože nad nimi bude větší dohled. Také podotýkám, že jsem dlouhou dobu vybíral společně s jedním pracovníkem parkovné na náměstí já sám. Ostatní plochy v jednotlivých ulicích se rozhodlo město pronajmout až později. Pokud tedy někdo vystupuje proti mé osobě v závisti, mohl tam tenkrát s brašnou běhat i on – šance byly pro všechny stejné.
Když sečteme všechna pro a proti, je pro vás smlouva s městem výhodná?
Částečně jsem vám odpověděl již v předchozí otázce. Vzhledem k větší platební morálce je samozřejmě výtěžnost větší než u automatů. Kdo má zaměstnance, ví, že je to největší náklad. A sám tuto činnost nemohu vykonávat, což je logické. Navíc jsem se vzhledem k obratu stal záhy i plátcem DPH, což byla doslova kudla v zádech, protože odepsat jsem tuto daň neměl kde a státu jsem najednou musel odevzdávat nečekaně značnou část onoho zisku. Skutečně tedy nejde o tak lukrativní byznys, jak si někteří myslí.
Proč tolik lidem leží v žaludku skutečnost, že někdo vybírá za parkování v centru města peníze? Jde o jakýsi konkurenční boj, závist nebo prostě skutečnost, že se lidem platit nechce?
Pokud vím, parkovné se zde vybíralo i dříve. Samozřejmě dobrovolně do automatů peníze za parkovné nehodí každý, ale při tomto systému je k tomu nucen. Jestli je v tom i konkurenční boj, nevím. Tehdy při prvotním spouštění záměru jsem žádný tlak nezaznamenal. Necítím ho ani nyní, ale možná existuje stejně jako ta neopodstatněná závist.
Jaké jsou vaše vazby na strážníky? Kdysi v minulosti jsem se setkal s tím, jak rychle dokážou být na místě, když je nějaký problém s placením (poslední dobou do centra nejezdím, tak nemám aktuální zkušenost).
Strážníci reagují na oznámení našich zaměstnanců, jelikož na ně reagovat musí. Nezaplacení parkovného je přestupek, který jim oznamujeme. Zpočátku jsme měli mezi sebou nějaké spory, ale údajně byl u nich stanoven standardní postup k řešení těchto případů. Nejsme ale jediným parkovištěm, kde mohou mít problémy s neplacením parkovného. Město provozuje své plochy také. Jenže ty jsou za závorou a problémů mají asi méně. Zkuste uhlídat část ulice, ve které jsou schopní řidiči vás pro pár korun skoro utlouci. Opravdu to není příjemná práce.
Pokud se ptáte na vazby na strážníky, pak říkám, že v době přihlášky do výběrového řízení jsem konkrétně ředitele městské policie, který je mi neustále předhazován, neznal osobně vůbec. Věděl jsem jen z doslechu, o koho jde. Znám dost chlapů od městské policie, kteří dříve sloužili rovněž u Policie ČR. Některé znám lépe, některé jen od pohledu. U policie jsem byl v řadové funkci a určitě bych nemohl ani vzhledem ke svému dřívějšímu postavení někoho žádat o výhodu. Nikdo z nich není můj blízký přítel. Pokud jsme zapříčinili nějaké problémy jako firma nebo je způsobili naši zaměstnanci, nesl jsem důsledky stejně jako jiní. Občas jsem s některými oznámeními byl městskou policií odmítnut z důvodu jejich jiného právního názoru, ale v současné době naše vztahy nejsou nepřátelské ani přátelské, pouze pracovní. S žádostí o pomoc se na ně obracejí jednotliví zaměstnanci, já ne.
Je podle vás parkování v centru České Lípě drahé, myslím tím v porovnání s jinými srovnatelnými městy?
Řekl bych, že je srovnatelné s ostatními městy. Jsou města s dražším i levnějším parkovným. Pokud si ale vzpomínám, tak parkovné na náměstí při provozu bylo i dražší než v současné době. Cenu parkovného neurčuji já, ale město, a to pro všechna parkoviště, nejen pro ta pronajatá.
A je podle vás spravedlivé, že za parkování v centru musejí platit i lidé, kteří tam bydlí?
Kdybych zde bydlel, radost bych určitě z této situace neměl, ale já pouze převzal provoz částečného systému, který zde byl stanoven, a začal ho provozovat jinak – fyzickým výběrem parkovného tak, jak město chtělo. Určitě nejsem příčinou toho, že někdo musí najednou Bezuchovi platit parkovné. Platil i tenkrát. Sám jsem jen provozovatel, který také musí platit náklady. Jak město reguluje dopravu na svých komunikacích, je jeho věc. Já musím dodržovat platné nařízení. Když už jsme u toho, někde v diskusi zazněla kritika, že někdo zastaví a hned platí parkovné. To není pravda, je dohoda s městem, že v případě nutné potřeby, kdy někdo potřebuje složit, naložit náklad apod., parkovné se od něj neúčtuje. Samozřejmě jsou jedinci, kteří řeknou, že si jen pro něco skočí, ale z krátkého zastavení je pak běžné parkování – zde jsou konflikty časté.
V roce 2003 jste s panem Pazourkem, tehdejším místostarostou, řešili nevhodné chování i oblečení vašich zaměstnanců. Co se od té doby změnilo? Objevují se stále stížnosti na nevhodnost oblečení či chování?
Snažíme se pravidelně obměňovat výstražné vesty zaměstnanců (v roce 2009 rovněž) a některé z nich jsem musel v minulosti upozorňovat i na jejich styl oblékání. Bohužel myšlenky jednotného ošacení nejsou realizovatelné z mnoha důvodů (fluktuace zaměstnanců, rozdílné vnímání teplot atd.) Nechci doslova nařizovat lidem, co mají nosit, ale požádal jsem je o slušné vystupování a příjemný vzhled. Nemyslím si, že by však situace byla dramatická, jak některý stěžovatel tehdy podotkl. Samozřejmě i mně bylo nepříjemné, když jsem viděl, že zaměstnanec například obsluhoval řidiče s cigaretou v ruce. Za prohřešky jsou zaměstnanci pokutováni a samozřejmě se veřejnosti omlouvám. Bohužel pracujeme s lidmi a ti mají i své chyby.
Ve zmíněném roce došlo dokonce k vážnému zranění, když jeden z řidičů na vašeho zaměstnance najel autem. Uklidnili se řidiči a berou placení parkovného jako nutné zlo nebo se občas nějaké incidenty řeší?
Řekl bych, že na tento systém si převážně občané zvykli. Čas od času jsou bohužel naši zaměstnanci vystaveni atakům (nejčastěji slovním) jen za to, že si plní své pracovní povinnosti. Nejčastěji jsou to řidiči drahých vozů, kteří buď chtějí být bohatší ještě více, nebo se jim z nepochopitelných důvodů příčí někomu dát drobné za tuto službu.
Už několik měsíců se hovoří o neplacení zdravotního i sociálního pojištění za vaše zaměstnance. Jsou čísla pravdivá? Jak dluh vznikl a jak se ho hodláte zbavit?
V době někdy před třemi lety jsem zakoupil vozidlo formou leasingové smlouvy. Krátce po koupi mi ho jeden nezletilý cyklista poškodil. Dal jsem ho opravit kvůli banálnímu škrábanci v rozporu s leasingovou smlouvou mimo autorizovaný servis na Mladoboleslavsku. Bohužel mechanik tam v něm pod vlivem alkoholu zabil svého spolujezdce, byl odsouzen, ale já musel uhradit celou cenu vozidla, které bylo zcela na odpis. V dnešní době jsem se už sice domohl svého práva žádat od tohoto muže zpět své peníze, ale tehdy jsem neměl jinou možnost, než leasingové společnosti celou částku zaplatit, jelikož pojišťovna v tomto případě plnění zamítla. Byla to pro mě moc těžká doba. Půjčil jsem si peníze na tuto úhradu na lichvářský úrok, kterému jsem chtěl vzhledem ke své cti dostát. V tom roce jsem pak k nutným platbám na mzdy zaměstnanců a nájem městu, který jsem musel uhradit, oddálil platby odvodů. Vytloukání klínu klínem bohužel nejde, ale za chyby se platí. Tehdy mi na odvodech vznikl dluh, který je mi zřejmě nyní předhazován. Od té doby však více než celé tři roky vše řádně hradím včetně dluhu a penále. Účetnictví před nikým neskrývám. Kontroly odpovědných orgánů probíhaly v loňském roce bez závad a vlastním o tomto výsledku i doklady. Dluh ze sociálního pojištění mám již zcela uhrazen a zbytek hradím formou pravidelných i jednorázových splátek. Do stejné situace, ve které nyní jsem, se může dostat každý. Ne každý je však schopen své problémy přiznat a také je řešit. Já se je řešit snažím a mimo tohoto podnikání jezdím do zahraničí, kde pracuji fyzicky, abych vše finančně zvládal a neměl do budoucna černé myšlenky. Opravdu mi tedy není co závidět. Útoky na mou osobu jsou mi nepříjemné, zejména pokud pocházejí od lidí, které neznám, nebo útočí na mou osobu anonymně, možná ze zcela jiných důvodů, než které uvádějí. Mám pocit, že jde spíše o politický boj, kde jsem já jakousi zbraní. S nikým z vedení města neudržuji osobní styky a ani jsem je s nimi v minulosti neudržoval. Pokud jsem se s nimi na radnici setkal, šlo o krátké řešení pracovních problémů. Minulý rok, jsem si dával žádost o prodloužení nájemní smlouvy již někdy po létě, jelikož jsem musel být připraven na řešení pracovních vztahů zaměstnanců. Vyrozuměn jsem byl až v prosinci s tím, že došlo ke kladnému vyřízení a k nějakým úpravám smlouvy, které město vyžadovalo. Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda zaměstnanci neskončí ke konci roku pouze s nutným odstupným, které jsem musel mít připravené.
Ještě malá vsuvka
Dovolím si několik komentářů. Rozhovor před lety vznikal po internetu, protože, jak je v textu řečeno, Karel Bezucha žije v zahraničí, konkrétně v Norsku. V někom to sice může vzbuzovat podezření, ale není to nic nelegálního. Spousta lidí podniká v Česku a žije v zahraničí. Horší mi přijdou jiné praxe, například to, že někdo podniká v Česku, žije v Česku, ale jeho firma má sídlo v Holandsku či na Kajmanských ostrovech. V Boru je například praxí, že řada tzv. patriotů sice podniká v Boru, ale sídlo firmy má v Praze. Důvod je jasný – předpokládají, že si na ně pražský finanční úřad nenajde tolik času, jako by si našel ten místní.
Škoda, že v archivu nelze najít komentáře, ale už tehdy mě anonymní čtenář obvinil z naivity. Údajně jsem si nedopisoval s Karlem Bezuchou, ale s ředitelem městské policie Lubomírem Merym. Tomu se mi nechce věřit už z toho důvodu, že Lubomír Mery by takto dlouhý text pravděpodobně nenapsal. Když jsem se s ním snažil komunikovat, odepisoval mi vždy jeho zástupce Antonín Doležal, a to i tehdy, když jsem psal na e-mail s Meryho jménem. Nepopírám však, že Antonín Doležal má podobně kultivovaný projev. Jen mi to přijde hodně překombinované.
Už před lety jsem měl z Karla Bezuchy (pokud jsem skutečně komunikoval s ním), dobrý dojem. Rozhodně se nevyhýbal žádné otázce, a pokud jste si rozhovor přečetli pečlivě, zpovídal se upřímně z věcí, ze kterých se nějakému místnímu tlachalovi rozhodně zpovídat nemusel.
Co najdete v zítřejším díle? Především aktuální rozhovor s Karlem Bezuchou.
Náhledové foto: iDNES