Pokud se někým začnete bavit o školství, velmi rychle pochopíte, že existují dvě názorové roviny. Jednu bych shrnul asi ve smyslu, co pořád chtějí, neustále se jim přidává, mají osm týdnu dovolené, tak ať sebou hýbnou a nedělají nám (rozuměj rodičům) problémy. V podstatě protipól jsou lidé, kteří nejen díky epidemii čínského viru vítají, že se školství mění a že tyto změny je potřeba zaplatit a samozřejmě i lidi, kteří se tohoto procesu účastní. Dovolte mi, abych z pozice člověka, který dvacet tři let učil a nyní zastupuje instituci, která je zřizovatelem škol, vyslovil deset tezí k tomuto tématu.
Jaké bude školství, taková bude společnost. Jde o to, že procesy ve školství by neměly zaostávat za vývojem společnosti, tak jak do doby nedávné tomu bylo. Měli jsme ho, včetně vzdělávání učitelů, postavené na postulátech a mravních principech konce 19. století, možná první poloviny století dvacátého. Tj. memorování, často popírající aktivitu a schopnosti jednotlivce. Úzkostlivé a ze strany České školní inspekce (ČŠI) hlídané dodržování rámcových (potažmo školních) vzdělávacích plánů RVP/ŠVP nenechává prostor vzájemnou komunikaci učitel – žák
Je nutné navázat plat učitelů na 130% průměrného platu. Pokud nezajistíme pedagogům solidní plat, budou učit ti, kteří neuspěli jinde. Je dobře, že většina politických stran toto chápe, není dobře pokud zvyšování platů někdo řeší jako předvolební, předvánoční nesystémový balíček. Vždyť většina učitelů má VŠ a často velmi specializované zaměření.
Měla by vzniknout učitelská profesní komora. Není dobře, když učitele zastupuje při jednání o změnách ve školství a třeba i o dalším profesním vzdělávání někdo, kdo sám neučí. Všichni víme, že školství rozumí každý (zejména každý politik), protože do školy chodili všichni.
Už nikdy nesmí nastat ve školství takový lockdown jako v loňském a letošním roce. Nevím, kdo si uvědomuje, jak těžce se stát provinil na celé generaci dětí a studentů paušálním uzavřením základních a středních škol. A nejde jen o množství látky, kterou žáci a studenti neprocvičili, nezopakovali, či někteří ani neprošli. Jde o narušené sociální vazby s rodiči, prarodiči, spolužáky…, jde fyzickou stránku jejich osobnosti, často jsme z nich udělali pasivní příjemce informací z obrazovky. Ano, měla platit přísná „provozní“ pravidla, ale ne paušální lockdown.
Školství by neměl řídit často se měnící ministr zdravotnictví. Je až neuvěřitelné, jak stát udělal dospělým a dětem totální guláš v tom, co platí a neplatí. Dodnes samozřejmě nikdo neví, co nastane, ale měli bychom vědět, že při takovémto vývoji bude platit to a to. Nebo budeme my jako města hledat, kam umístíme bezdomovce, platit lednice v očkovacích centrech atd.
To, co stát neumí, přenese do škol. Je mi líto pedagogů, co všechno musí řešit. Finanční gramotnost, sexuální vzdělanost, ba dokonce základní sociální návyky, vztah k prostředí, kde člověk žije … Ve svém svatebním projevu říkám, že dobře fungující rodinu, milující maminku a tatínka nenahradí žádná sebelépe fungující společnost ani instituce. Měli bychom podporovat především ty rodiny, které se o své děti chtějí nejen starat, ale je i vychovávat. Naše představa, že vše zajistí a zaplatí stát, je mylná představa o demokracii.
Vzdělávání pedagogů. Už dlouho platí, že na pedagogických školách vychováváme historiky a ne učitele dějepisu, germanisty a ne učitele němčiny. Mladí učitele často nevědí, jak zvládnout krizovou situaci. Zároveň je hluboký nedostatek odborníků, kteří by se na vzdělání měli podílet. Školní psychologové by měli být na každé škole.
Ať chceme nebo ne, cizinci na školách přibývají a my je neumíme učit. Jsme otevřená společnost, všichni víme, kolik se ve školních lavicích objevuje Ukrajinci, Vietnamci, Mongolové. Děti zahraničních dělníků pracujících v našich továrnách. Často už nejde o jednotlivce, ale velké skupiny obyvatel. Měl by vzniknout jednotný systé vzdělání, aby se plnohodnotně zařadili do naší společnosti.
Děti s poruchou autistického spektra. Je smutné, že této skupině lidí, neumíme poskytnout péči, která jim patří. Zvláště maminky samoživitelky mají obrovské problémy, když chtějí těmto dětem zajisti obživu a základní péči, natož vzdělávání.
Přijímací pohovory. Už několik let platí, že se žáci dostanou na jakoukoliv střední školu. Domnívám se, že je načase přijímací zkoušky zrušit. Jedinou výjimkou by měla být gymnázia. U maturit se dnes vyžadují základní vědomosti, domnívám se , že stávající model je dostačující a měl by být zafixován na několik let, aby všichni studenti už na začátku střední školy věděli, co je čeká. Jsem také velkým příznivcem mistrovských zkoušek u učebních oborů.
Tyto body nemají pořadí. Základní snahou je, aby školství bylo čitelné pro rodiče a děti na několik let dopředu.
Mgr. Jaromír Dvořák