Retro 8 - Scientologové řádí v České Lípě s požehnáním radnice

Jednou z nejčtenějších reportáží roku 2002 byla ta, kterou vytvořil pod pseudonymem žák gymnázia. Později vystudoval žurnalistiku na dvou univerzitách a v současnosti žije na volné noze. Mimo jiné byl jeho blog nominován na cenu Magnesia Litera.

Scientologové řádí v České Lípě s požehnáním radnice

(30. 10. 2002)

Na šest desítek dětí stojí se zdviženými pravicemi mezi proutěnými stolky se sušenkami, hrozny a kelímky s limonádou a chystá se odříkat sedm bodů slibu Strážce života bez drog.

„Děti, může mi někdo z vás říct, co je to slib?“ táže se muž v kravatě.

„Slib je něco, co se nedá zrušit,“ přihlásí se nesměle malý blonďáček z dětského domova pošťouchnutý vychovatelkou.

„Výborně,“ usměje se muž, kompletně roztleská osazenstvo místnosti a začíná předříkávat části slibu, které po něm děti větu po větě opakují: „Jako Strážce života bez drog přísahám, že budu žít život bez drog. Budu ukazovat svým přátelům, že život bez drog je mnohem zábavnější. Budu se učit víc o tom, jak drogy skutečně škodí lidem...“

 

V Městských novinách jsem se dočetl, že se má v Libertinu konat preventivní protidrogová akce vedená členy Scientologické církve. Postupně jsem začal z Internetu shromažďovat informace o této pochybné organizaci a nestačil jsem se divit. S reálnou obavou, že by se něco podobného mělo uhnízdit i v České Lípě, jsem vyhrabal ze zatuchlých koutů svého šatníku tu nejpodivnější konfekci a s dalšími dvěma podobně oděnými přítelkyněmi jsme se připraveni předstírat drogově závislé vydali na akci „Řekni ne drogám, řekni ano životu“.

Plakát plný usměvavých sluníček, v němž nebyla, narozdíl od samotných letáků přímo v Libertinu, ani zmínka o tom, kdo za projektem stojí, zval sedmileté až patnáctileté děti s rodiči. Nepřišel jediný, ale zato sem bylo nahnáno přes padesát dětí z dětského domova. My tři, osmnáctiletí, v šatstvu jak z nejbližšího kontejneru, mezi ně příliš nezapadáme. Kolem pobíhající děvčata v tričkách s týmiž rozesmátými sluníčky rozlévají limonádu a rozdávají prezenční listiny s kolonkami „Jméno, Příjmení, Škola, Podpis“, kam zanášíme i svá falešná jména.

Předstupuje usměvavý muž v kravatě, Vlastimil Špalek, mluvčí celé kampaně. Ve dvou minutách stihne pohovořit o škodlivých účincích drog, o tom, jak L. Ron Hubbard odhalil, že se jejich zbytky kumulují v podkožním tuku, a o možnosti odbourat tyto jedy v některém z center jejich organizace.

Ostřílený pedagog v akci

Poté pronášejí několik slov patroni akce: místostarostka Irena Borovcová, zástupce ředitele Městské policie Antonín Doležal a ředitelka Domu dětí a mládeže Libertin Jiřina Mimrová.

„...a budu dávat dobrý příklad všem dětem tím, že budu ukazovat cestu života bez drog v České republice.“ Děti odříkají celý slib, zatímco zbytek sálu se na nás znepokojeně dívá, neboť my tři se ani neobtěžujeme vstát.

 

Vidíme tu před sebou drogově preventivní metodu, jež začala v polovině osmdesátých let ve Spojených státech. Metodu, jež totálně propadla. Metodu, jež byla výzkumem amerického ministerstva zdravotnictví odhalena jako zcela neefektivní v dosahování cíle snížit zájem mladých lidí o užívání drog, a proto ji americká vláda přestala financovat. Ostatně i zkušený dětský psycholog, který si nepřál být jmenován, vyjdřuje nad akcí pochybnosti: „Považuji dětské sliby podobného ražení za dvojsečné. Psychická traumatizace dětí, které si budou myslet, že v něčem slibu nedostály, pro ně může být větším problémem než samotné drogy.“

Malé děti ochotně splní slib, aniž by tušily, že podle statistik ho padesát procent z nich v horizontu několika málo let poruší. Vědomí porušení slavnostní přísahy přináší pocit selhání a prohlubuje zranitelnost mladého člověka.

Za důsledné fotodokumentace začínají být holky a kluci po deseti vyvoláváni podle prezenčních listin, aby si vyzvedli diplom a čokoládovou medaili. Když mi dochází, že za malou chvíli zaslechnu své falešné jméno, jdu za Špalkem a důvěrně mu svěřím informaci, že už jsem plnoletý, mám jisté problémy a zaujala mě možnost jejich odstranění, o níž v úvodu mluvil. Přitaká, že rozumí a že se nám bude po skončení věnovat.

Ještě několikrát musíme opakovat, že skutečně nechceme čokoládové vyznamenání, ani se vyfotit s ostatními dětmi. Diplomy nám jsou přesto vnuceny.

Místnost se pomalu vyprazdňuje a já si čtu z letáku citát L. Rona Hubbarda, zakladatele Scientologické církve. Pilný chlapík, jak jsem se dozvěděl. Spisovatel sci-fi a brakové literatury bez uceleného vzdělání, ale s obdivuhodnou fantazií a schopnostmi fabulovat, jenž využil za války četby několika děl z oboru psychologie a psychiatrie a roku 1950 publikoval svou nejznámější knihu „Dianetika - moderní věda o duševním zdraví“. Sliboval si od ní revoluci v přístupu k otázkám lidské duše, ale odborná veřejnost jeho teorie odmítla a způsobila tak Hubbardovu fanatickou nenávist zejména vůči psychologům a psychiatrům. Nic mu však nezabránilo v zakládání Dianetických center působících „psychoterapeuticky“ na základě jeho teorií. Pravděpodobně z důvodu neutuchající kritiky, kvůli problémům s výrobou a aplikací Hubbardových „léčiv“ a snaze dosáhnout daňových výhod se roku 1955 doslova přes noc oděním vedoucích center do talárů a zřízením kaplí udál přerod v Scientologickou „církev“.

Navzdory skandálům, úmrtím za podivných okolností, soudním sporům a ostré kritice ze strany příbuzných i bývalých členů se scientologie rychle šířila především v USA, ale i v Evropě a na celém světě. Počet členů je udáván na několik milionů, ale seriózní odhady mluví nejvýše o stovkách tisíc skutečných scientologů. U nás máme scientologů několik stovek a několik tisíc klientů scientologických firem.

„Tak, už jsem tady u vás. Já jsem Zuzana. Co vy potřebujete za info, povídejte,“ sedá si k nám mladá žena.

Postupně se přiznáváme k problémům s alkoholem, marihuanou, cigaretami a k závislosti na automatech. Zuzana se okamžitě chytá a hned nám začíná doporučovat scientologický očišťovací program, tzv. purif. I o něm už víme své. Předražená služba spočívající v očištění od jedů, které se údajně nahromadily v těle (drog, léků, slunečního a radioaktivního záření, alkoholu, pesticidů, chemických barviv...) a které prý nyní způsobují únavu, nižší pracovní výkon atd. Neustále nám je opakováno, že konzumací roztoku kalcia-magnézia, vitamínů B1 a B3, podstoupením nervových masáží a následného intenzivního saunování a joggingu se snadno a zcela zbavíme doživotně závislosti na všech psychických drogách.

„Všechny tyhle sračky dostanete z těla,“ snaží se Zuzana zřejmě vulgarismem přiblížit mladé generaci. „Falešný informace o marihuaně jsou právě ty, že je to lehká droga. Ona je mnohem horší. Žádná jiná droga nezůstává tak dlouho v těle jako maryjána. A tak dlouho ovlivňuje člověka.“

Špalek konečně vyhání všechny děti a přisedá si k nám. Hned se zajímá, jestli už na nás má Zuzana kontakty.

 

„Kolik ta kúra vlastně stojí?“ ptáme se.

„My vlastně nejsme nijak sponzorovaní,“ opakuje neustále dokola, než z něho vypadne astronomická částka, jež potvrdila obecně známý fakt, že Scientologická církev je především prosperující firmou.

Neberte drogy! Drogy škodíPrvní část očišťovacího programu trvá jediný den. Za pakatel v hodnotě 10 000 Kč vás zbaví závislosti. Absolvováním druhé části se během dvou týdnů kompletně fyzicky odpoutáte od drogy. Vitamíny ji dostanou z podkožního tuku do krve a vy veškeré jedy vypotíte v sauně. Pokud totiž nemáte zbytky drogy v těle, nemáte na ni chuť. Druhá část stojí směšných 28 000 Kč.

Snažím se předstírat, že mi cifry nevyrazily dech: „Tohle můžu absolvovat i tady v Lípě?“ ptám se, jako bych měl těch deset táců s sebou v náprsní kapse.

„To záleží na paní Esentierový, která tady dneska taky byla,“ reaguje Špalek, „ona musí nejprve v Lípě založit pobočku a pak by to tu mohla normálně provádět. Zatím je možný to absolvovat v Praze.“

 

Protože nejsem v biologii příliš kovaný, požádal jsem o názor odborníka. Vyjádření MUDr. Miloše Hořčičky, lékaře pracujícího na oddělení klinické biochemie, bylo jednoznačné:

„Neznám mechanismus, který by podáváním minerálů a vitamínů ovlivňoval závislost na drogách. Léčba drogové závislosti nesouvisí s potřebou jejich eliminace z tělesných tukových zásob.“

 

„Vezměte si ještě tohle,“ rozdává nám Zuzana každému jednu demagogickou brožuru „Jak osvobodit společnost od drog“ o scientologické protidrogové aktivitě Narconon, kterou se scientologie snaží získat důvěru veřejnosti, plnou fotek rozesmátých dětí, které se všude na světě staly Strážci života bez drog, a napěchovanou pochvalnými výpověďmi několika lidí, jež absolvovali purif a vyřešili tím veškeré osobní problémy, zlepšil se jim sluch, IQ stouplo o 10 bodů...

Ale pokud tu nejde o prevenci drog, o co v Scientologické církvi ve skutečnosti jde? Lze říct, že tu máme model sekty se vším všudy.

Nic netušící návštěvníci Dianetického centra často nechápou, že se nejedná o „vědu“, jak je jim neustále zdůrazňováno, ale o „náboženství“. Přicházejí většinou na Oxfordský test osobnosti, jenž je nabízen zdarma, přednášku o minulých životech, či na kurz komunikace.

Díky pěknému prostředí, uhlazeným instruktorům a dobře voleným slovům na „vědeckém“ základě vloží v scientology často velkou důvěru. Lichocením i strachem jsou pak nenápadně manipulováni ke koupi stále dražších a dražších kurzů, jimiž se dostanou do celoživotního řetězce „terapeutických“ procesů (tzv. auditingů), při nichž je člověk zpravidla v lehkém hypnotickém stavu a „objevuje“ v sobě negativní až traumatizující zážitek a prožívá ho ve stále nových detailech. Konec auditingu bývá spojen s euforickou úlevou, což má být důkazem toho, že trauma je „odauditováno“ a je možno se vrhnout na další.

Na auditingy může být vypěstován návyk hledáním stále nových problémů a pseudoproblémů v tomto i v minulých životech. Člověk se bojí zhoršení duševního stavu, pokud by auditingy ukončil. Obrovské dluhy, psychická nepohoda a strach ze zveřejnění osobních údajů pak drží oběť v scientologickém kolotoči.

Po půlhodině chození kolem horké kaše se Vlastimil Špalek konečně pochlubí, s kým máme tu čest:

„Scientologická církev je organizace, kde my jsme. Já a Zuzka. Není to církev v tom smyslu, že se někde modlíte a takový věci, ale kde se dělají jenom ty kurzy. A co se týká Boha a těchto věcí, to je vaše osobní věc a nám je úplně jedno, v co věříte. Jde jen o to, že my vás vnímáme jako duchovní bytosti.“

„Že nejste jenom tělo,“ doplňuje ho Zuzana.

„Církev scientologie,“ pokračuje Vlasta, „vnímá člověka jako dobrého a věří, že se můžete zlepšit. Když člověk dělá špatný věci, bere drogy a podobně, to neznamená, že je špatnej. On akorát selhal. Okolí na něho udělalo tlak a on chyboval.“

Jak jinak. Veškeré problémy člověk vyřeší tak, že se separuje od svého „zlého“ okolí a pohrouží se do náruče „hodné“ sekty.

 

Vlasta téměř cituje moje materiály. Podstatou scientologie je víra v duchovní bytosti mimozemského původu (thétany). Ty sestoupily do hmoty a při průchodu mnoha minulými životy na sebe nabalily mnoho problémů a zapomněly tak na svůj božský původ. Thétanem je každý člověk. Má tak neomezené schopnosti, inteligenci, zdraví apod. Pouze si je potřebuje uvědomit a vhodnými metodami (především auditingy) se zbavit negativních nánosů. Stane se clearem a nastupuje dráhu „operujícího thétana“, tzn. život, v němž postupně všechno zvládá a v němž neexistuje nic, co by ho ohrozilo.

„...a pomocí různých metod se můžete zlepšit. Dianetika se zabývá myslí. Dianetika je předchůdkyně scientologie a znamená to „skrze mysl“. A my děláme věci, které zlepšují paměť, vjemy, čich, hmat, chuť. Drogy tyhle věci snižují. Vy se zlepšíte a vymaníte se z toho systému, který se vlastně zaměřuje na slabé jedince a přes drogy kontroluje lidi. Jsou tady lidi a firmy, který z toho mají byznys a manipulují s lidmi,“ vypráví nadšeně Vlasta. „Taky můžete navštěvovat i kurzy, který vám pomáhaj rozpoznat lidi. Abyste věděli, kdo je kdo. Abyste věděli předem, co je ten člověk zač, a abyste se v něm nezklamali. Tenhle kurz už máme v Praze. Stojí tisíc korun. Ta paní Esentierová to teď právě tady studuje a mohla by to rozjet přímo v Lípě.“

Dívám se mu do očí a říkám si, že on na tomhle kurzu asi moc pozor nedával. Jinak by přece věděl, že nejsem narkoman, ale reportér. Takhle se ve mně chudák určitě zklame.

„Takže ty lidi tam pracují nějací kvalifikovaní?“ zajímáme se.

„Jasně. Určitě. Nastudovaní,“ odpovídá okamžitě Zuzana.

„To jsou nějací lékaři?“

„To jsou lidi speciálně školení v zahraničí, kde jsou ty pobočky už zajetý a kde už maj víc zkušeností a ovládají to,“ vyhýbá se Zuzana odpovědi.

„My nejsme vlastně psychologové,“ souká ze sebe Vlasta, „na to používáme technologii a filosofii toho Hubbarda. To byl ten člověk, kterej udělal tady ten objev, že se to ukládá v tom podkožním tuku.“

„A je třeba nějaký klub nebo něco, kam docházejí ti, kteří už prošli tím vaším kurzem, a kde si můžou říct, jestli to bylo dobrý, nebo špatný?“

„Jasně,“ odvětí Vlasta s úsměvem, „ty lidi se třeba skamaráděj. K nám chodí lidi různých kategorií, profesí... Tam si najdete kamarády. Je to jenom na vás. Tam vám nikdo nic nepřikazuje.“

„Jak dlouho už se vlastně snažíte působit tady v republice?“

„Já už... já osobně osm let,“ zapátrá Vlasta v paměti.

„Já taky,“ přikyvuje Zuzka.

„A jinak asi deset let, jako organizace.“

 

Je libo podpisový vzor místostarostky?

Libertin už zavírá, a tak nás po čtyřiceti minutách otupující diskuse vyhánějí. Vyměňujeme si telefony a e-maily. Zuzana mi píše na leták telefonní číslo a teprve nyní zjišťuji, že její příjmení zní Leová. Vlasta nám ještě doporučí několik internetových stránek o scientologii a slíbí, že mi pošle nabídku knih a kurzů. Loučíme se.

Jak se má mládež, a koneckonců i dospělí, vyhnout nebezpečí fanatických sekt, když se jejich programy skrývají pod patronátem předních představitelů města (jsou patroni akce snad tak nevzdělaní a netuší, co se za scientologickou církví skrývá)? Jak je možné, že scientologové i příslušníci jiných sekt organizují na školách i jinde preventivní přednášky pochybného obsahu, které vedení těchto institucí vždy vítá s otevřenou náručí (je to prevence a je to zadarmo), aniž by si zjistilo, koho to žákům doopravdy zve a jaké bludy jim bude vyprávět? Můžeme se v České Lípě těšit na novou scientologickou pobočku?

Nevím. Přemýšlím o tom a šťourám se v zubech levým horním rohem diplomu, který stvrzuje, že jsem absolvoval slib Strážce života bez drog, aniž bych ho absolvoval. Však je taky diplom vystavený na nějaké neexistující jméno...

 

Poznámka: i-noviny mají k dispozici audio záznam (a odpovídající transkripci) celého rozhovoru reportéra se členy Scientologické církve.